Minulé rendezvous ještěrky s opičákem jsem v kině kvůli pandemii (respektive paralelní premiéře na streamu) vynechal a poté toho trochu litoval, tohle jsem v kině, navzdory nuzným trailerům, neminul a teď toho taky trochu lituju:-). S mínusovou verzí z loňského roku to samozřejmě prohrává na celé čáře, ale ani v rámci vlastní série, u které není kvalitativní laťka nastavena nijak zvlášť vysoko, to není žádná hitparáda, nýbrž prohra na body.
Jedna trochu nápaditější scéna (hromadná bitka v nulové gravitaci), na kterou dojde zhruba po hodině a půl stopáže, jinak šablonovitý pokus o epický blockbuster od začátku do konce, s šablonovitými postavami, jejichž jedinou charakterizací je jejich účel v ději, tj. kdo z nich se dožije závěrečných titulků a kdo z nich skončí jako “redshirt” je jasné s jejich nástupem na scénu, s šablonovitým dějem, který se pomalu ale jistě začíná notně recyklovat (obě monstra sólo – setkání a bitka – spojenectví a bitka s někým dalším) a nepříliš svižným tempem (něco alespoň malinko zajímavého se začne dít až po hodině čistého času, do té doby musí divák přetrpět nudný vztahový balast pár zaměnitelných postav a natahovanou přípravku vedoucí k “souboji titánů” na konci filmu).
Celkový zážitek mírně nahoru zvedá fakt, že Baby Kong naštěstí není tak otravně “roztomiloučký”, jak se po trailerech zdálo a stran dojemného sbližování s Kongem se netlačí na pilu více, než je nezbytně nutné (nicméně stále platí, že kdyby postava ve filmu vůbec nebyla, tak se nic nestane), milosrdná stopáž pod dvě hodiny, poměrně kvalitní triky (Kongova srst a výrazy tváře) a především klimax filmu, ve kterém si konečně někdo vzpomene, že ve filmech o monstrech by nebylo od věci ukázat divákům to, proč se tenhle žánr vlastně natáčí, tj. velkolepé scény řádění monster v kulisách masivní destrukce měst a jejich obyvatel. Cílovka bude pravděpodobně zase spokojena, takže není důvod na vítězné strategii cokoliv měnit, leč dosavadní koncept se očividně vyčerpal.
