Miller dodržel zavedenou a svým způsobem unikátní tradici v téhle sérii a prequelový spin-off Fury Road je koncepčně znovu jiný film než byly všechny dosavadní díly (doplňkové pravidlo co film, to delší stopáž je taktéž splněno, obdobné pravidlo co film, to vyšší tržby bude s největší pravděpodobností bohužel poprvé porušeno (velká nespravedlnost):-(). Což je rozhodně chvályhodný počin, protože zopakovat podobně nekompromisní audiovizuální inferno nabité syrovou akcí, vysokooktanovým benzínem, filmařskou energií a doslova hmatatelným pocitem rychlosti, jakým je Fury Road, dost dobře nešlo (respektive možná šlo, ale Millerem vymyšlený svět má mnohem větší narativní potenciál, což Furiosa jednoznačně ukazuje a proč natočit znova totéž, když je možné natočit něco jiného a mnohem zajímavějšího:-)).
Zatímco Fury Road stála prakticky výhradně na excelentních akčních sekvencích, tudíž na nic moc jiného už nezbylo příliš prostoru, Furiosa je paradoxně odkládá po většinu stopáže stranou a vrací se zpět ke kořenům značky (tj. k původní trilogii), ale současně se celkovým estetickým stylem nadále odvolává k Fury Road. Což znamená, že důraz je tentokrát kladen na poctivý worldbuilding (konečně dojde řada i na zbylé “pevnosti”) a budování post-apo atmosféry (tak jako se tomu dělo v Road Warriorovi) a zároveň hlubší vykreslení jednotlivých postav (hlavní záporák má na poměry série až nečekaně propracovaný charakter) a především samotný příběh, který nepředstavuje nějaký ucelený děj, ale spíše historky z podsvětí pustiny, provázané skrze hlavní postavu (což je pojetím pro změnu podobné Beyond Thunderdome).
Také proto Miller stráví značnou část už tak velkorysé stopáže dětstvím titulní hrdinky (čehož důsledkem je, že Taylor-Joy se na scéně objeví až v polovině filmu, wow:-)), celý hnací motor příběhu v podobě motivu pomsty a návratu domů je tady až na úplný závěr tak trochu do počtu (důvod proč se hlavní postava po likvidaci záporáka nevrátila domů (ve Fury Road to i bez ztracené končetiny s vytetovanou mapou zvládla), ale dalších kdoví kolik let prožila v roli imperátorky, není pro jistotu vysvětlen vůbec) a po Fury Road novodobý trademark značky, tj. velkolepé akční sekvence, tvoří minoritní část filmu (divácky očekávaný klimax – finální bitva v rámci rozpoutané války gangů – je vyřešen stručnou retrospektivní montáží s doprovodným komentářem, wow:-)), čemuž odpovídá i nezvykle komorní finále. Nicméně když už na akční scény dojde, měřítkem, stylovostí i technickým provedením se mohou se svými protějšky z Fury Road směle rovnat a navíc jsou tentokrát příhodně vylepšeny o leteckou složku, což je další sympatický odkaz na původní trilogii.
Produkční hodnoty jsou znovu prvotřídní a zejména to platí o kostýmech, výpravě (na unikátní zakázkové vehikly je znovu radost pohledět a lokacemi nezbývá než se jen požitkářsky kochat, nehledě na to, jak moc si filmaři vypomohli triky), kameře (epické krajinářské záběry na písečné duny se poetikou blíží Dune) a hudbě (OST je znovu totéž a je to dobře). Po trailerech všeobecně kritizovaná triková stránka nepředstavuje žádný problém. Jistě, nevypadá to tady na pixel přesně tak, jako “poctivá ruční práce” ve Fury Road, ale kritikům doporučuji zkontrolovat závěrečné titulky tamtéž, protože i ve Fury Road jsou vyloženě tuny cgi a stejně tak v “předigitalizované” Furiose je spousty rukodělných efektů. Navzdory pár kvalitativním zakolísáním jde na poli současné blockbusterové konkurence o jasný trikový nadstandard.
Stejně špičkovou práci odvádí i casting. Taylor-Joy důstojně navazuje na svou předchůdkyni a hlavní postavě propůjčuje podobný mix odhodlání, zarputilosti a obětavosti jako Theron. Hemsworth naštěstí nepůsobí v samotném filmu tak nepatřičně šaškovsky jako v trailerech a dokáže svým hereckým výkonem zejména v závěru, ve kterém jeho postava dostává určitý nový rozměr, příjemně překvapit (i proto jde o charakterově nejkomplexnějšího protivníka v celé sérii, wow:-)). Snad jediná podstatnější výtka spočívá v opravdu nadměrné stopáži, vinou čehož tempo v prostřední části filmu občas přeřadí na nižší rychlostní stupeň (zkrácení alespoň o čtvrt hodiny by filmu prospělo). Celkově spolu s pokračováním Dune prozatímní filmařský vrchol letošního roku (dosáhnout něčeho takového v Millerově věku, wow:-)).
