No, nevěřil jsem, nevěřil, no. Dobrovolně se přiznávám, že i po veskrze pozitivních zahraničních ohlasech jsem moc nedoufal v nějaký nadmíru zdařilý výsledek. OK, není to vyloženě průšvih a asi se to tedy plus minus povedlo, ale to bude nejspíše asi všechno. Prostě další “not great, not terrible” animák v řadě a jde se dál. Chyba lávky, protože tohle pokračování po letech, navíc ještě spin-offu, po kterém, přiznejme si to, volal zřejmě málokdo, se nejenže povedlo, ale povedlo se až takovým způsobem, že se zde regulérně vracíme někam na kvalitativní úroveň – ano, nebojím se toho – parádních prvních dvou filmů o Shrekovi:-). Což je něco, v co jsem nevěřil, že se po těch dvou dekádách existence téhle značky, může ještě někdy stát.
Nápad postavit děj okolo starého pořekadla o kočičích devíti životech, odchodu hlavní postavy na nedobrovolný odpočinek (ve kterém samozřejmě dlouho nezůstane) a následné honby za dalším pořekadlem a totiž přáním spojeným s padlou hvězdou je vytěžen téměř na maximum (ano, i na rozhovor se svými zesnulými já, netrpělivě očekávající toho posledního do party, v průběhu děje dojde). K tomu tady máme super sympatické postavy (čivaví kočkopes, odzbrojující svou naivitou všechny v okolí, jednoznačně vede:-)), dojemné, napínavé i strašidelné momenty, nepostradatelné poučení o důležitosti přátelství a potřebě zdravé sebedůvěry na závěr, pár nenápadných referencí na domovskou sérii jako pomrknutí na fanoušky, nebo i díky rozumné stopáži svižné tempo.
Navíc hned v úvodu film nasadí nevídanou kadenci gagů, která nijak zvlášť nepolevuje až do samotného finále a málokdy nezasáhne střed divákova terče. Obrazový i verbální (sem tam obtížně přeložitelný) humor přímo tryská z plátna, nějaký ten vtípek nebo odkaz jak stran vlastního žánru, tak na meta úrovni, je tady pak na každém kroku. Přes veškerou hravost a nadsázku si ovšem tvůrci najdou čas i na poněkud závažnější témata (strach ze smrti, selhání, osamělosti, případně závazků vůči svým blízkým). Některé scény jsou tak naprostá pecka (výmluvná koláž “jak kocour o svých předchozích osm životů přišel”, procházka kočičím útulkem, podbarvená parodickou verzí The End od The Doors, seznámení s čivavou, heist a opětovné setkání se svou kočičí ex, atd.). Ne, počkat, vlastně většina zdejších scén je naprostá pecka:-). Stran obsazení si pochvalu zaslouží zejména Banderas, který do dabingu dává úplně všechno a už dlouho jsem ho neviděl, respektive neslyšel, si nějakou roli užívat v takové míře jako právě zde. Rovněž vzájemná chemie mezi ním a Hayek funguje špičkově a ani Pugh se nemá vůbec za co stydět. Stylový audiovizuál a několik perliček typu nápaditých střihových přechodů, ve kterých se jedna scéna přirozeně prolne do druhé, nebo změny celkového barevného podání scény, jsou už jen příjemnými bonusy navíc.
Nepodstatná výtka tudíž směřuje jen na zde přítomné songy, které jsou sice docela slušné, ale ne tak zábavné a chytlavé, jak bych si osobně představoval a možná na malinké zakolísání tempa někdy uprostřed vyprávění (přece jen takový spád děje a kanonádu humoru asi nešlo udržet po celou dobu filmu), ale celkově jde o výbornou záležitost zdaleka nejen na poli animáků. Velké a velice příjemné překvapení hned zkraje roku je tady. Kdo by to byl řekl, že jí bude zrovna tahle číča:-).
P.S. Nové DreamWorks intro je moc fajn a potěšil také fakt, že se do něj “probojoval” loňský animák The Bad Guys, čímž je asi ofiko potvrzeno, že se s touhle partou bude dál pokračovat:-).