Petersen byl žánrově naprosto všestranný režisér (kolik jiných soudobých filmařů má ve filmografii tak pestrou skladbu, aniž by někde zásadně (Poseidon je výjimka potvrzující pravidlo) šlápl vedle?), který měl skvělý cit pro správný casting (charakterní herci v žánrově „pokleslých“ rolích – Malkovich, Sutherland, Oldman, Gleeson, Cox, atd.) a výběr látek (tematicky se sice držel v zajetých kolejích, ale co příspěvek do daného žánru, to prakticky pokaždé kvalitní zářez a v několika případech dokonce i žánr definující), plus s přehledem zvládal jak práci s herci, tak trikovou stránku a neměl problém jak s produkcemi za pár korun, tak s velkorozpočtovými blockbustery.
Což tady bezezbytku dokazuje. Aneb vynikající popcornová záležitost a esence devadesátkových (hi-tech) thrillerů, ve které všechno šlape na jedničku, od neobvyklého, ale atraktivního námětu a netradičních hlavních hrdinů, přes špičkový casting a napínavý děj, až po mrazivou atmosféru (vidět to poprvé v tom správném věku, kdy divák uvěří ve filmu naprosto všemu, intenzivnímu zážitku dost pomohlo – totéž o rok později „plyn VX“:-)) a strhující tempo. Fakt mě mrzí, že v bedně se Petersenovy kousky už neprotáčí tak často jako kdysi a pomalu tak mizí z obecného diváckého povědomí:-(.