Už když se na začátku filmu objevil uvozující titulek “1719”, bylo jasné, že starý známý Raphael Adolini nebude daleko a taky že ne:-).
Premisa se zasazením děje mezi indiány 300 let zpátky mě extra moc nezaujala (přestože v komiksech se to neohroženými lovci z vesmíru v naší minulosti jen hemží – je vlastně až s podivem, že to nějaká “back to the past” historka do filmu dotáhla až nyní), s trailery a promo fotkami (zejména titulního pojízdného masokombinátu) jsem na tom byl dost podobně a první ohlasy s výkřiky typu “nejlepší film v sérii”, případně “nejlepší pokračování vůbec” mě spíše nevěřícně rozesmály, než navnadily. Takže má očekávání, stran pátého filmu, byla nastavěna proklatě nízko.
A jak už to tak obvykle bývá, pravda je někde tam venku zhruba uprostřed. Nejlepší film ze série ani náhodou (slovy klasika “To šlo IQ tak rychle dolů, co jsem byla pryč?”:-)), nejlepší pokračování také ne (sorry, City Hunter ftw), ale nakonec vlastně příjemné překvapení a hodně povedená žánrová jednohubka rozhodně.
Ten hlavní a přetrvávající problém všech pokračování (nejen) téhle frančízy, totiž tu lepší tu horší variace na původní film jen v jiných kulisách s pár dílčími změnami (a někdy ani to ne), samozřejmě nebyl rozhřešen ani tentokrát, ale díky dobovému a místopisnému zasazení děje tady vznikl prostor to pojmout přece jen více odlišně než bylo dosud zvykem a to se tvůrcům v rámci dostupných možností (low budget plus direct to stream) docela povedlo. S daným rozpočtem a omezením, které přinášela sama premisa (jak věrohodně, nebo alespoň obstojně, ztvárnit střet mezi super technicky vyspělým vesmírným lovcem a domorodými bojovníky, vyzbrojenými pouze luky a šípy), se Trachtenberg ve čtvrtém pokračování popral se ctí.
Dějová linka filmu s příměsí coming of age, týkající se hlavní hrdinky (v sérii je to novinka, takže proč ne), je v několika případech docela vynalézavá (kromě obvyklých lidí se tentokrát porcují i nebezpečná zvířata, konečně se zase, zde přítomný, Yautja prohání v korunách stromů, na což se po jedničce (a z pochopitelných důvodů ve dvojce) v dalších dílech úplně zapomnělo, plus na pravidlo, že Predátoři mají rádi teplo a proto loví v džungli nebo ve městě, trpícím rekordními teplotami, se tvůrci vykašlali už minule, takže i tady nezbývá než akceptovat, že mezi nimi jsou i nějací ti otužilci:-)), pár nových vychytávek z predátoří lovecké kuchyně je fajn (nicméně výtka “lítáme vesmírem stovky let, maskovací technologie je hračka, ale plasmový kanón jsme, bohužel, ještě nevynalezli:-)” nadále platí), opět nový design Predátora až tak úplně ne (proč proboha zase?), ale dejme tomu (asi na to ve studiu mají nějaké pravidlo – co nový film, to nový design).
Akce jako takové je docela hodně a je relativně slušně krvavá (kdo by to byl řekl, že zrovna tady bude mít milovník lidských trofejí kill-death ratio na maximálním levelu:-)), kamera (pěknou kanadskou přírodu prodává slušně) a některé záběry/sekvence byly hodně vychytané (Trachtenberg k projektu očividně nepřistupoval stylem “já tady jen pracuju a výsledek je mi jedno”, za což palec nahoru), povedený OST se sice nepřipomene známými (geniálními) Silvestriho motivy ze série, ale je správně dobový (až mi párkrát vytanul na mysli dokonalý OST z The Last of the Mohicans), střídmá stopáž je tak akorát (přičemž pozvolené tempo v první půli snímku není problém – o to větší dopad na diváka pak má, když se v druhé půli děj a akce pořádně rozjede), nabídnout divákům možnost zhlédnout film v “původním” dabingu je dobrý nápad a potěší pár odkazů, aneb pomrknutí na fanoušky originálu (škoda promarněné příležitosti ve scéně v rašelině pod nánosy bahna – čekal jsem, že Predátor projde kolem hlavní hrdinky, aniž by ji zahlédl a ono nic:-)) a samozřejmě jeho pokračování (vlastně mně ale překvapilo, že Adolini byl přímo jeden z těch kolonizátorů, od dvojky až doteď jsem si tak nějak automaticky myslel, že ta rytina na bambitce je podpis jejího výrobce a nikoliv vlastníka).
Midthunder jako černá ovce kmene (nebo vlastně rudá ovce:-)?) je relativně ok (o tom, že nakonec vyhraje, protože scénář tomu chtěl a nikoliv proto, že by to jako postava dokázala, mě sice nepřesvědčila, ale na druhou stranu s tou premisou, kterou si tvůrci dobrovolně vybrali, to byl boj, který v podstatě nemohla vyhrát – což platí, ať už by roli hrál kdokoliv). Tedy až do samotného finále, tj. nekompromisní likvidace nebohého safari turisty a přímočarého vykosení tábora kolonizátorů, při kterém její combat skills náhle akcelerují až na “Mary Sue” level (namísto toho, aby se spoléhala na svou inteligenci a důmyslné booby traps – tak jako Arnie v originále, protože mu bylo jasné, že mano a mano by proti svému mimozemskému protivníkovi neměl absolutně žádnou šanci). Co rozhodně ok ovšem není, jsou všechna digitální zvířata, u kterých cgi úplně bije do očí (zvláště ve srovnání se samotným Predátorem, tj. hercem na place v kostýmu). Při vzpomínce třeba na legendárního Barta z The Edge to je tady nebe a dudy.
Každý Predátor v každém filmu musí být nakonec větší či menší loser, jinak by pochopitelně lidští protivníci neměli žádnou šanci. V tomto případě Predátor dostává během filmu kontinuálně a konstantně na budku, což je – při jeho obdivuhodném kill score – obzvláště vtipné na konci před finálním soubojem s hlavní hrdinkou, kdy on je celý pokrytý od krve (vlastní), zatímco ona nemá v podstatě ani škrábanec:-), k tomu kolonizátoři ukrytí pod větvemi a listím v zemi, číhající na nic netušícího lovce (ano, i tehdy vyzařují teplo, takže by je vidět měl) a pochopitelně finálový střet a závěrečné střílení šípů, které jsou naváděné maskou, kterou nemám (takže vůbec netuším, kam je vlastně střílím). Sice by se dalo polemizovat, že šípy lze buď navádět maskou a nebo střílet pěkně po staru čistě vpřed a Predátor si na kuši po ztrátě masky jen nepřepnul nastavený default mode:-), ale zrovna tahle berlička, bohužel, z filmu nijak nevyplývá. Bohužel proto, že to v aktuální podobě trochu vyznívá, že tento konkrétní zástupce z řad Yautja byl docela smolař s legračním epitafem (zemřel čestně v lítém boji poté, co … si vlastnoručně ustřelil hlavu) a náběhem na Darwin Award:-).
Celkově, oproti Blackově pokusu, jde jednoznačně o pokrok (ale to není moc vysoko posazena laťka, že ano:-)), oproti Rodriguezově nepřiznanému remaku McTiernana o nějaký ten kousek taktéž (protože zatímco pětka má plusové body za snahu o originalitu a pokus přijít zase s něčím jiným v rámci série (a moment překvapení, že to není až tak špatné, jak jsem původně čekal:-)), trojka je jen převlečený původní film natočený fanboys jedničky), takže ve výsledku poctivé třetí místo v sérii. Slovy dalšího klasika (modří už vědí) “to je docela slušný na polonahý domorodce”:-) a low budget žánrovou jednohubku (s neznámým castingem) čistě pro stream, od odkoupeného, polomrtvého, studia.
P.S. Nicméně konec (povedených) animovaných titulků je, doufám, jen vtípek a další pomrknutí tvůrců na diváka, protože zavání přesně tím, na co dojely předchozí pokračování, ala “more of the same”. Zkusili to, kupodivu to vyšlo a tím bych to uzavřel. Jednou s díky stačilo a příště prosím zase něco z jiného ranku (křižáci, vietcong, vikingové, jakuza, gladiátoři, samurajové, piráti, whatever).