Jeden z těch filmů, u kterých je to, co se dělo za kamerou stejně pozoruhodné (možná i pozoruhodnější) jako to, co se dělo před ní.
Lee prý dost zápasil se scénáristou filmu, protože mu naschvál psal repliky tak, aby se projevily jeho problémy s výslovností, ikonické žluté kimono údajně Lee nesnášel, komunikace mezi čínským a americkým štábem častokrát vázla (málo překladatelů) a to samé se dělo s bezpečností na place (zranění byla téměř na denním pořádku včetně Leeho ve scéně, kdy na něj zaútočí Ohara skleněnou lahví…která byla skutečně skleněná) a samotný kompars byl kapitolou sám pro sebe (řadu z bojovníků hráli členové konkurenčních gangů, kteří mezi sebou měli časté potyčky) a konečně tenhle film stojí za údajnou historkou “kdo s koho: Lee vs kaskadér”, kterou Tarantino zvěčnil v Once Upon A Time In Hollywood, akorát na place Enter The Dragon to prý dopadlo opačně a na budku dostal snaživý komparsista (možná i proto se rodina Leeho na protest ozvala) a stejně tak za historkou, že režisér musel Leeho požádat, aby své údery prováděl pomaleji, protože na kameru byl moc rychlý:-). Těžko dnes soudit, co z toho všeho je pravda a co smyšlenka, ale legendou se film (a díky němu i Lee) stal věru po zásluze.
Každopádně poslední Leeho film patří do základního filmového vzdělání každého fanouška akčního žánru, i kdyby případně kung-fu mlátičky nebyly jeho šálek kávy, protože když se filmu dostane pocty v podobě nějaké bondovky (tady The Man With The Golden Gun, Star Wars u Moonrakera, Bourne u Quantum Of Solace, atd.), tak je jasné, že musí jít o velkou kvalitu:-).
