Nevydržel jsem to a dal si repete ještě před skončením Andora. A nadšení z premiéry ani trochu nepolevilo, aneb:
Jak z jedné věty v textovém perexu čtyřicet let starého filmu udělat nejlepší příspěvek do filmového SW univerza za posledních dvacet let (byť laťka v Disneyho éře není nastavena příliš vysoko) a to přitom původně šlo jen o obsahovou výplň mezi jednotlivými epizodami sequelové trilogie, jejíž produkce by se dala označit za poněkud problémovou:-).
Jistě, výsledek není dokonalý, spousta věcí by se dala udělat lépe (v hlavní roli mohl být někdo herecky schopnější, nebo alespoň charismatičtější, umělohmotný panák Cushing mohl být nahrazen prostým přeobsazením, některé postavy mohly dostat více prostoru) a dokud Disney nevydá nějaký „Edwards‘ Cut“, tak je možné donekonečna teoretizovat, zda Gilroy film obsáhlými přepisy a přetáčkami zachránil, nebo naopak Edwardsovu původní vizi potopil, ale tupě to nekopíruje předchozí filmy (jako Force Awakens), nesnaží se to překopat značku na místech, na kterých to není nutné (jako Last Jedi) a není to splácané dohromady takovým způsobem, že to vlastně nedává smysl (jako Rise of Skywalker).
A v neposlední řadě to do univerza přináší nové prvky. Od samotného narativu, který dokazuje, že se značka obejde i bez mytologické nadstavby, přes regulérní atmosféru válečného filmu (válka je špinavá záležitost a účel světí prostředky), až po zaplňování prázdných míst v kánonu (které konečně smysluplně zdůvodňuje, proč byli v Impériu takoví idioti stran projektování Death Star:-)). A s bonusem navíc v podobě praktické ukázky, proč je neslavnější astmatik v galaxii ultimátní badass (což z původní trilogie není až tak patrné), která je vrcholem celého filmu a paradoxně byla do děje přidána na poslední chvíli v rámci přetáček (na rozdíl od scény s TIE Fighterem v traileru, která byla jen marketingový trik:-)).
