Konečně zase epická sandálovka v kinech a navíc znovu z rukou mistra – to je nabídka, která se neodmítá (obzvláště v IMAXu):-). Další legacy sequel v řadě, který navíc přichází (tak jako původní film) dávno poté, co jeho předchůdcem nečekaně obrozený žánr po sérii propadáků opětovně ulehl k zimními spánku. Jak to s návratem k mečům, sandálům a pískům v aréně po takových letech dopadlo? Geniální jednička zůstává (nepřekvapivě) nepokořena, přičemž absentující Crowe a zejména Zimmer citelně chybějí, ale v přímém souboji je dvojka naštěstí více než důstojný soupeř.
Přestože Scott sem tam vyrukuje s nějakou novinkou (výtvarně nápadité úvodní titulky vzdáleně evokující antické fresky, zajímavý nápad se snovou sekvencí převozu zesnulých přes mýtickou řeku na onen svět – škoda, že tohle téma není ve filmu více akcentováno), od jedničky se napříč filmem (premisa s pomstou za zničení domova, archetypy postav (psychopat(i) na trůně, protřelý obchodník s otroky, hrající na všechny strany), vizionářský motiv „I have a dream“, politikaření a intriky, spiknutí a neúspěšný pokus o svržení císaře, dekadence společnosti, atd.) opisuje ve velkém.
Povinná expozice, seznamující diváka s postavami a prostředím, v podstatě neexistuje a Scott vrhá diváka doprostřed všeho dění téměř okamžitě po konci úvodních titulků v podobě epické bitevní sekvence s vyloděním flotily, která svým provedením a velkolepým měřítkem připomene obléhání Jeruzaléma v Kingdom of Heaven. Hektická bitevní vřava bohužel skončí dříve, než se pořádně rozjede, což je symptomatické pro všechny akční sekvence ve filmu. S čímž souvisí určitá příběhová překotnost až zkratkovitost, která se v průběhu děje opakovaně přihlásí o pozornost.
Podivné skoky v ději a ve vývoji některých charakterů (reputace Mescala náhle vzroste bez zjevné příčiny, v jedné scéně Mescal odmítá mít s Nielsen cokoliv společného, ve druhé scéně si už padají do náruče, Nielsen je uvězněna pro zradu, následně bez problémů navštěvuje Mescala, poté je opět v zajetí, atd.) dávají tušit, že se film potýká se syndromem Napoleona, tj. spousta minut skončila na podlaze střižny. Co si ovšem Scott do filmu doplnit neodpustil, je scénáristická berlička s otcovským retconem, přestože svou podstatou popírá ústřední téma jedničky „síla a čest“. Crowe se tak oficiálně stává děvkařem, který klátí manželku a současně Nielsen (protože oba synové byli zhruba ve stejném věku):-(.
Na druhou stranu audiovizuál a obecně produkční hodnoty od opulentní výpravy a kostýmů (Max a Yates málokdy zklamou a nestalo se tak ani tentokrát), přes panoramatickou kameru a atmosférickou hudbu (Gregson-Williams v rámci OST odvádí poctivou práci, Zimmer v jedničce ovšem (doslova) hraje jinou ligu a není náhoda, že emocionálně nejsilnější scény ve dvojce jsou spojeny se Zimmerovými hudebními motivy – Now We Are Free v podání Gerrard prostě nikdy nezklame:-)), až po bombastickou akci a spektakulární měřítko dosahují top tier levelu a ten absurdní rozpočet je na filmu poznat prakticky v každé scéně (což u podobných monstrózních produkcí zdaleka není pravidlem).
Rovněž na poli castingu není, nač si stěžovat. Mescal v samotném filmu naštěstí není tak herecky nepřesvědčivý, jako působil v trailerech, respektive čeho se mu nedostává po stránce charismatu (Crowe je zkrátka někde jinde), to dohání po stránce fyzičky (ve fitku si to oddřel) a urputnosti, Pascal se pohybuje přesně na hraně klaďase a záporáka z donucení a Nielsen byl v ději přidělen překvapivě velký prostor a herecky jej dokáže patřičně využít, ovšem celý film si krade pro sebe Washington jako oddaný služebník a dovedný manipulátor zároveň (škoda, že Jacobi má ve filmu jen cameo).
V čem se dvojka téměř vyrovná jedničce je akce. Dvojice největších akčních vrcholů filmu, tj. jak bitka s nosorožcem (pěkné pomrknutí na fanoušky originálu, ve kterém byla původně plánovaná jako grande finale, ale z finančních důvodů zůstala jen na papíře), tak námořní bitva v zatopené aréně se pyšní špičkovým zpracováním. Všechny mano a mano souboje jsou díky eRkovému ratingu správně naturalistické a nepostrádají dynamiku a energii. Triková stránka až na drobné výjimky (obludně digitální opice působí jako nezamýšlená parodie:-)) dopadla na výbornou a žádný přeplácaný digibordel se tak nekoná. Snad se stane zázrak a dvojka když už ne pořádně vydělá, tak alespoň těžce nepropadne:-).
