Trochu nenápadný film, na který si asi většina obyčejného diváctva, v rámci nabité Croweovy filmografie, nevzpomene na první dobrou, ale rozhodně poctivá žánrovka a imho velká kvalitka, přičemž minimálně v mém případě jeden z mých nejoblíbenějších filmů zmíněného pána. Asi i proto, že podobné filmy, sledující úplně obyčejné lidi v neobyčejných (samozřejmě nebezpečných:-)) situacích mám hodně v oblibě. Zároveň jeden z těch pěkných příkladů dobrého hollywoodského remakeu, který si bez problémů dokáže obhájit svou existenci, protože, vyjma skvělého řemesla, přináší (nad rámec původní látky) divákovi i nějakou tu vrstvu navíc (zde prvek nejistoty stran manželčiny nevinny).
Tahle novodobá variace na nestárnoucí Fordovskou klasiku The Fugitive má vše na správném místě. Chameleon Crowe dokáže svého zoufalého, ale odhodlaného, hrdinu divákovi skvěle prodat, profesionální “útěkář” Neeson předvádí další skvělou mini etudu (zatímco v titulních rolích jeho slavné prohlášení “vydělávám jen na nájem” poznat sem tam je, v podobných vedlejších rolích mnohokrát naprosto vládne), herecký veterán Dennehy tady podává taktéž výborný výkon (a jde pro něj o jeden z posledních opravdu dobrých filmů, ve kterém se objevil) a především – jakmile po úvodní přípravce na misi odstartuje proklamovaný heist, film nabírá opravdu parádní tempo a drží diváka v napětí až do samotného happyendovsky doslovného závěru.
Což je asi možná jediná drobná kaňka, respektive nenaplněný potenciál posunout film ještě trochu výše. Kdyby se na konci ukázalo, že manželka zločin skutečně spáchala a Crowe s tímto vědomím teď musí dál žít (nebo o tom od začátku věděl, ale přesvědčil sám sebe o opaku), byla by to imho skvělá pointa už tak povedeného filmu. Ale i bez ní jde o výborný kousek:-).
