Talentovaný šikula Bourboulon po výletu mezi mušketýry tentokrát zavítal do nedávné současnosti a touhle skoro až dokumentárně pojatou historkou o závodě s časem a nevypočitatelným nepřítelem, založenou na skutečných událostech, na pomezí psychologického dramatu a politického thrilleru, znovu potvrzuje vynikající režijní formu.
Prakticky neznámá kapitola z ostudného závěru dvě dekády trvající spojenecké kampaně boje proti mezinárodnímu terorismu, zachycená perspektivou příslušníka ochranky na poslední spojenecké ambasádě v provozu, u které se začínají srocovat davy uprchlíků, protože v ní spatřují poslední možnost, jak si evakuací ze země zachránit život před nastupující nadvládou zfanatizovaných islámských radikálů, se v jeho rukou proměnila v další vydařenou žánrovku.
Což je o to pozoruhodnější, že oproti předchozí dobrodružné jízdě „všichni za jednoho, jeden za všechny“ se v tomhle procedurálním vyprávění po příběhové stránce prakticky nic zásadního nestane (skupina uprchlíků je naložena do autobusového konvoje a následně evakuována z ambasády na letiště, přičemž na trase potkává různé nebezpečné živly z řad muslimských fundamentalistů, kteří se jí staví do cesty s nejasnými úmysly a značnou početní převahou).
V celém filmu dojde na jednu (realisticky natočenou) explozi, jinak se obejde bez vypálení jediného výstřelu (výstražnou střelbu do vzduchu nepočítám), přesto si film dokáže udržet svižné tempo po celou dobu stopáže a zásobovat diváka sympatickou dávkou napětí od úvodních titulků až do adrenalinového finále, přičemž se může opřít o výborné herecké výkony (charismatický Zem po The Edge Of The Blade dostal další chlapáckou roli ušitou na míru) a nezapomíná při tom na silné dramatické/emocionální scény (vyjednávání s radikály, prohlídka konvoje, obležení davem uprchlíků, rozhovor s nezkušenou příslušnicí armády, hrouda hlíny, atd.), parádně zrekonstruovanou atmosféru všudypřítomného chaosu a nefungující logistiky a překvapivě vysoké produkční hodnoty (výprava, kompars a lokace působí maximálně uvěřitelně).
