Návrat Day-Lewise po dlouhých letech v důchodu zpět k hereckému řemeslu vzbuzuje zvědavost automaticky a pokud se k tomu ještě podílí na scénáři a svůj comeback svěří do režijních rukou synátora, který tímhle komorním rodinným dramatem debutuje, tak výsledek stojí za pozornost dvojnásob. Bohužel je to jediný důvod, proč se jejich společné dílo vryje do paměti, protože o co lépe se oběma vede před a za kamerou, o to hůře si poradili za psacím stolem a ve střižně.
Což je škoda, protože ústřední dvojice Day-Lewis (po kdovíkolikáté potvrzuje svou pověst) a Bean (zase pro jednou dostal roli, ve které může naplno ukázat svůj herecký rejstřík … a porušit dlouholetou tradici, tj. dožít se závěrečných titulků:-)) nepřekvapivě předvádí herecký koncert (sledovat oba matadory, jak spolu hrají bez jediné pronesené repliky jen skrze všeříkající výrazy ve tváři a vzájemné pohledy je zážitek) a junior dokazuje, že umělecký talent podědil prostřednictvím vynikající práce s atmosférickou kamerou (některé záběry zejména přírodních scenérií jsou doslova úchvatné) a hudbou.
Po příběhové stránce se ovšem jedná o typickou festivalovku s příměsí nefalšovaného artu, tj. jednoduchý (ne-li triviální) děj s minimalistickými dialogy (jak množstvím, tak vyřčenými informacemi), který se odvíjí v nadmíru pomalém tempu a vypravěčsky natolik úsporně, že si divák musí značnou část děje domýšlet, o co vlastně ve filmu jde (důvod, proč se Bean vydává za Day-Lewisem, je nastíněn až v polovině filmu a jaký je účel jeho návštěvy vyjde najevo ještě později), což stojí v kontrastu s přespříliš ambiciózní stopáží a nepříliš dramaticky/emocionálně silným klimaxem bez katarze a nebo pointy.
