Hodně příjemná hororová jednohubka, plus vynikající žánrové cvičení v jednom a takový ten nenápadný a skromný, ale hravý a zábavný, příspěvek do příslušného žánru z ranku filmů, kterými diváky už pár let zásobuje A24 (v tomto případě, trochu paradoxně, ale nabízený projekt odmítli a tvůrci se museli pro zafinancování filmu porozhlédnout jinde). Loni si s divákem a jeho očekáváními hrál na kočku a na myš Wan se svým parádním Malignantem, letos to podobně zkouší, k režii celovečerního filmu se (po dlouhé odmlce od své prvotiny) navrátivší, herec Cregger a tentokrát si řekl, že to zvládne sám (tudíž lze film považovat za jeho samostatný debut) a rozhodně se nemýlil, protože výsledkem je, pro fanoušky hororu, velmi zábavná (nízkorozpočtová) záležitost, tak jako v případě Wana.
To nejvýraznější na celém filmu je samozřejmě použitý koncept vyprávění. Dějová struktura filmu je zde tvořena dvojicí, náladou i atmosférou, odlišných polovin, kvůli čemuž to na první pohled vypadá, že jde o dva různé příběhy, slepené dohromady překvapivým twistem uprostřed filmu. A nejen na první pohled, protože je to v podstatě pravda. Cregger pro zábavu napsal první dějství jako takové scenáristické cvičení na téma ženská postava vs nejrůznější red flagy (a proto se hlavní hrdinka v první části filmu chová jako typický charakter ve slasherech, určený k rychlému (a bolestivému) odpravení ze scény, takže nechybí osamocené průzkumy podezřelého sklepení a vyloženě zlověstných podzemních prostor, tj. všechno, před čím diváky varovaly postavy ve Screamu:-)), ale vývoj děje považoval za předvídatelný jak pro sebe, tak pro potenciální diváky a proto jej napadl zmíněný twist a následné pokračování příběhu z perspektivy jiné postavy.
Nevyhnutelným výsledkem toho je pak skutečnost, že druhá část filmu, po opravdu skvělé části první, na mnoho diváků působí kvalitativně slabším dojmem. V mém případě oceňuji obě části, ale souhlasím, že úvodní expozice disponuje silnějšími momenty, než zbytek filmu. Zejména proto, že v jejím rámci Cregger dokáže vykouzlit prvotřídní hororovou atmosféru strachu z neznáma (která později, po twistu v půlce filmu, logicky ustupuje do pozadí), protože u podobných hororových žánrovek pochopitelně platí pravidlo, že čím více a déle je hlavní zlo tajemné a ukryté před zraky diváků, tím pro film (a diváka) lépe. Současně také dokazuje, že umí ukázkově pracovat s kamerou, hudbou a střihem, přičemž se při tom nemusí spoléhat výhradně na prvoplánové lekačky a gore (ale pár jump scare a “výživných” scén krvavě-masového ražení se zde samozřejmě najde), ale především s diváckým očekáváním stran naplňování žánrových škatulek.
Hmm, takže začínáme s osamělou ženou v jednom domě s cizím, na první pohled podezřelým (přece jen, hraje ho Skarsgård, který je “divný” už z podstaty věci, že:-)) mužem, protože náhoda v podobě dvojité Airbnb rezervace. No tak to je jasné, jak to bude celé dále pokračovat – Skarsgård pod nevinnou a přátelskou slupkou ukrývá ošklivé tajemství a Campbell v hlavní roli se o tom brzy, nedobrovolně, přesvědčí na vlastní kůži. Jelikož podobné “náhody” končí ve filmech, natož na poli hororu, vždycky stejně. Nepříjemně. A ono nic. Naopak na scénu nastupuje divoký a podle všeho šílený bezdomovec, pronásledující Campbell na cestě zpět do domu. Aha, takže půjde o home invasion a o předmětném barbarovi je již jasno. Střih a máme tady temné tajemství útrob samotného domu s nejrůznějšími, nanejvýš znepokojujícími, rekvizitami, následované dříve zmíněným twistem a odhalením skutečného původce všeho zlého (konečně se zase, po dlouhé době, v nějakém filmu objevuje originální bubák a nejde o provařeného ducha, démona, maskovaného slasherového zabijáka nebo starověké/mimozemské monstrum). Jen škoda toho posledního záběru na konci prvního dějství, který sice na zlomek chvíle, ale přece jen neodvratně, poodhaluje skutečnou podobu zde řádícího zla. Kdyby, vedle osudu Campbell, zůstala před diváky utajena i příčina, nervozita a napětí by zdárně pokračovalo do druhého dějství a divák by nadále zůstal na pochybách “co se to tady, sakra, děje”:-).
V okamžiku, kdy Cregger konečně odhalí všechny své karty, se druhé dějství překlápí do tradiční naháněčky/vyvražďovačky, ve které je prostor pro překvapení diváka, přece jen o dost menší, ale ani tady nechybějí některé zajímavé momenty (na horor neobvyklé humorné vsuvky, obvinění Longa ze znásilnění a scéna telefonátu jeho údajné oběti, jemně naznačující, že Long je vůči ženám zřejmě “slušný” hajzl, což se pěkně zúročí v samotném finále snímku, nebo ambivalentní charakter titulního bubáka (alias The Mother, což by byl možná vhodnější název, který by – na rozdíl od zvoleného titulu – předem neprozrazoval více, než je nezbytně nutné) tamtéž, odhalující, že přestože zabíjí lidi, zachoval si i nějaké zbytky empatie a citu), ale na druhou stranu i promarněné šance (motiv videonahrávek a jejich obsahu byl pohříchu zcela opomenut ve prospěch vysvětlujícího flashbacku z 80s (který by si právě vypustit zasloužil – čím více toho zůstane nedořečeného, tím pro atmosféru tajemna lépe), přitom se zde nabízela skvělá příležitost ze strany tvůrců dále napínat divákovy nervy tím, co na nich Long uvidí a nebo naopak neuvidí, depresivní konec, ve kterém by Long obětoval Campbell a zachránil se, by byl možná ještě údernější).
Filmu taktéž pomáhají slušné herecké výkony trojice Campbell, Skarsgård, Long (v uvedeném pořadí), skromná stopáž, díky které tempo nepolevuje a nuda se nedostavuje a zdařilá technická realizace (levné natáčení v Bulharsku, plus pár záběrů na dům a jeho okolí z Detroitu, na filmu ani tricích naštěstí není vůbec poznat). Celkově velmi povedená žánrovka a snad nebude Cregger s dalším filmem otálet zase tak dlouho:-).
