Zázrak se nekoná, historie se opakuje. Philippou bros. bohužel ani napodruhé nepřekročili svůj stín a navzdory tomu, že i tentokrát disponují originální premisou, zase končí někde na půli cesty, protože opakují přesně tytéž chyby jako minule. Předchozí duchařina Talk to Me mě svými hororovými atrakcemi do kolen ani náhodou neposlala, protože na poměry žánru šlo o neškodný čajíček a novinka v podobě variace na Misery s démonickou příměsí je na tom úplně stejně. Slušnou hororovou atmosféru tady mají jen krátké scény stylizované do podoby amatérského videa.
Namísto nervy drásajícího hororu se tady totiž zase a znovu servíruje pouze ucházející psychologický thriller s prvky rodinného dramatu, ve kterém se něco jako postupně budované napětí, hutná strašidelná atmosféra, funkční nebo alespoň překvapivé lekačky (ve filmu je přesně jedna, ale nutno uznat, že docela výživná:-)) a čím dál tím více nesnesitelnější psycho teror paní domácí vůči svým fyzicky nebo psychicky poznamenaným svěřencům nahrazuje několika tu více, tu méně „znepokojivými“ scénami, které po většinu filmu těží čistě z divákovy nevědomosti stran podstaty zdejšího zla, doplněnými díky eRkovému ratingu decentní dávkou gore skopičin (triky a make-up se povedly).
Ani by tak nevadilo pomalé tempo a zdlouhavý úvod, respektive pozvolné seznamování se hlavních postav (protože to k podobnému typu filmu patří). Problémem je, že vyjma pár neurčitých náznaků o tom, že se něco zlého ukrývá pod povrchem, se téměř do poloviny filmu nic podstatného nestane a ani poté to stran psychologické roviny vyprávění a gradace děje není o mnoho lepší (v rámci manipulativních a později vyloženě agresivních projevů náhradní matky šlo přitlačit na pilu o poznání více). Finále sice nekončí obvyklou snůškou klišé (typu souboje s nadpřirozeným squatterem a záchrany na poslední chvíli) a vydává se k cíli jinou cestou, ovšem děje se tak podobně polovičatě jako ve zbytku filmu. Potěšilo tak jen nečekané odklizení jedné z kladných postav a absence happy endu (kudos za nekompromisní přístup).
