Do poloviny filmu psychologické drama pojednávající o vyrovnávání se se ztrátou bližního svého, tíživé finanční situaci, nezvladatelném potomkovi a rodičovské lásce sahající (doslova:-)) až za hrob. Následně žánrová výhybka (kterou jsem bohužel odhadl předem, protože pozůstatky činů, vykonaných v afektu, zpravidla nekončí pečlivě svázané a zabalené k dalšímu použití:-)), stavící postavy do potenciálně zajímavých nových pozic. Zbylá polovina filmu krimi thriller naplňující osvědčená žánrová schémata o svízelné situaci, která plodí jen další průsery, zakončená klasickým vypravěčským trikem v podobě nespolehlivého vypravěče a tudíž „překvapivým“ finále z kategorie „řešení vše v jednom“.
Rutinér Pearce bohužel ani tentokrát nepřekročil svůj stín. Ani jedno z toho (vyjma obou plot twistů, které přinášejí do filmu vítané oživení děje) totiž nefunguje nijak zvlášť přesvědčivě a nebýt schopného castingu (na Moore je tradičně spolehnutí, zatímco Sweeney dokazuje, že kromě hezké tvářičky dokáže předvést i uvěřitelnou charakterovou etudu), který svými hereckými výkony zachraňuje, co Pearce pokazil, respektive skončil někde na půli cesty (dávka napětí, budování atmosféry, práce s postavami, gradování děje, atd.), fungovalo by to ještě o poznání hůře. Důvodem budiž fakt, že veškeré emocionálně/dramaticky vyhrocené scény tady jedou jen na půl plynu, přičemž tento nedostatek nedokáže vynahradit ani řemeslné zpracování filmu, které je na úrovni televizní produkce (kamera, hudba, střih i výprava odvádí rutinní práci). Celkově s ohledem na divácky vděčnou premisu a kvalitní casting promarněná příležitost.
