Jak pošesté natočit znovu to samé (jen s dalším náhodně vybraným outsiderem v hlavní roli) a přitom jinak? A co kdyby se to tentokrát zkusilo přes fan service a na jednom place se sešli Macchio a Chan? No jasně, crossovery jsou v současnosti v kurzu. Tak to bychom mohli přizvat i Swank, ne? Tak to pozor, o tomhle pokusu o resuscitaci série se nahlas nemluví. Tak nic, komu to celé svěříme? Nějaký celovečerní debutant bude stačit. To je nápad, dohodnuto.
A zbytek je historie, respektive další pokus o resuscitaci téhle značky, který dopadl jako ucházející žánrovka, která … znovu recykluje to samé. Po příběhové stránce nemá film prakticky co nabídnout nad rámec obvyklé historky o dalším nadějném studentovi bojových umění, který skrze účast na jakémsi turnaji zpráská úhlavního rivala (jak na tatami, tak i v lásce:-)) a dosáhne tím zenu, přičemž jedinou inovaci stran obehraného syžetu tady představuje fan service mentorská týmovka a s tím související tuna nostalgie. Což by možná skvěle fungovalo, nebýt toho, že naroubování Chana i Macchia do děje je vyřešeno dost na sílu, počínaje úvodním ret-conem a oběma vedlejšími linkami s jejich postavami konče.
Bohužel ani po stránce akce a choreografie na tom film není zrovna nejlépe. Samotných bitek je trestuhodný nedostatek jak množstvím, tak rozsahem (paradoxně tréninkových montáží je ve filmu více než reálných soubojů, tudíž kdo se těší na poctivou turnajovku, tak má smůlu – jednotlivá kola jsou ve filmu jen do počtu a finálový souboj skončí dříve, než vlastně začne) a technickým provedením taktéž neohromí, protože tvůrci se soustředí na videoherně klipovitý audiovizuál a nikoliv propracovanou choreografii a přehlednou práci s kamerou a střihem. Jednoznačným pozitivem tak je pouze sympatický casting včetně nováčka v hlavní roli, překvapivě funkční romantická linka, svižné tempo a decentní humor.
