Původní film soutěží v počtu předělávek za co nejkratší možné období a po vzoru neesonovky Retribution tentokrát došla řada na hollywoodskou verzi (vzájemné skóre je prozatím tři ku třem:-)). A kupodivu to skončilo happy endem, protože Yarovesky natočil jednu z nemnoha předělávek, která si bez problémů obhájí svou existenci. I kdyby to bylo jen kvůli jednomu kamerovému obletu v interiéru auta (škoda, že podobně stylových scén není ve filmu více).
Důvodem budiž fakt, že zdravé jádro (originální ústřední nápad se zlodějem uvězněným v luxusním autě, ovládaným na dálku jeho nerudným majitelem) bylo zachováno, respektive o pár nápadů vylepšeno, zatímco nefunkční nadstavba (srandovní moralitka/prvoplánová agitka v závěru, která se svým nastavováním nemilosrdného zrcadla společnosti totálně minula účinkem) byla hozena přes palubu a nahrazena mnohem realističtější pointou.
Dějově se v první polovině filmu (peripetie hlavní postavy v uzavřeném prostoru) poměrně věrně kopíruje originál, ale spousty příběhových prvků (ošetření zranění během bezvědomí, láhev s vodou, elektrické šoky, vyhlídková jízda, vypnutí zdroje energie auta) tady dává větší smysl než v předloze a stejně tak logika chování postav doznala vítaných změn (hlavní postava si projde nějakým tím charakterovým obloukem, majitel vozidla je regulérní psychopat, auto vs koloběžka, finální projížďka). O kompletně přepracovaném (a mnohem napínavějším) finále ani nemluvě.
