Partička (jak se v průběhu filmu ukáže) neschopných kreténů, toho času (dtto) všehoschopných technologických zbohatlíků, se potkává v luxusní rezidenci jednoho z nich, aby si dopřála pořádnou relaxaci, během které si poměřují konta, trousí hlubokomyslná moudra o životě/společnosti/podnikání/politice/whatever a reference na kdeco/kdekoho, řeší své komplexy a přemýšlejí o světovládě, zatímco zbytek světa se jejich přispěním ocitá na pokraji chaosu.
Co mohla být břitká satira, trefným způsobem tepající do akutních problémů současného světa a zároveň nemilosrdně nastavující zrcadlo skutečným technologickým evangelistům, zasahujícím do společenského i politického života, respektive jejich nekritické fanouškovské obci (není těžké si domyslet, kdo byl předobrazem všech vystupujících postav), to se v rukou debutanta Armstronga proměnilo ve směšně prvoplánovou, dějově prázdnou a zoufale nevtipnou etudu.
Nefunguje to ani jako černohumorná komedie (k tomu by byl potřeba humor a nadsázka), ani jako psychologické drama (k tomu by byly potřeba charaktery, které nejsou jednorozměrné figurky a konflikt, který dává smysl), ani jako krimi thriller (k tomu by byla potřeba atmosféra, napětí, tempo a klimax), natož jako všechno dohromady (k tomu by byla potřeba obměna jak za psacím stolem, tak za kamerou). Casting odvádí slušnou práci, Armstrong bohužel ani náhodou.
