Tak poněkud rozpačité festivalové ohlasy vážně nekecaly a Pine ve svém debutu skutečně předvádí totální kreativní free style, který bude mnoha budoucím generacím zajisté sloužit jako ukázkový guilty pleasure zážitek:-). Slušná řádka (bývalých) hollywoodských hvězd nižší svítivosti je očividně velkým fanouškem Pinea (jinak si jejich účast na tomhle projektu po přečtení scénáře nelze vysvětlit) a Pine je očividně velkým fanouškem Chinatownu a vcelku schopný herec. Bohužel se ukázalo, že kromě toho je i vcelku neschopný režisér a ještě mnohem neschopnější (spolu)scénárista.
V těch lepších (několika málo) momentech nepříliš povedená variace na Big Lebowskiho (loser zapletený do kriminálního případu), v těch horších (a bohužel početně převažujících) momentech gejzír rádoby/trapno humoru, totálně wtf dialogů, ochotnického přehrávání (většiny castingu mi bylo v průběhu jejich teatrálních výstupů vážně líto), nesmyslného chování postav a prostinkého děje, nemající svým levelem ohňostroje marnosti všeho a všech daleko k legendárnímu Roomu od maestra Wiseaua, ve všech zbylých momentech pak otrocká příběhová vykrádačka (totiž pocta) Chinatownu.
Produkční hodnoty jsou relativně fajn (kamera odvádí slušnou práci, stejně tak jazzový OST má své silné chvilky), ovšem jakmile někdo na place promluví a/nebo s někým interaguje, nastupuje s neochvějnou pravidelností nuda, nechápavé kroucení hlavou a zběžná kontrola zbývající stopáže do konce (alespoň v tomhle ohledu byl Pine k divákům milosrdný).
