Jeden z posledních pohrobků předchozího vedení DC dopadl dle očekávání. Trailery slibovaly šablonovitý blockbuster od lidí jedoucích před i za kamerou na autopilota a samotný film je nepřekvapivě přesně takový. Rutinér Sandberg ani tentokrát nepřekročil svůj vlastní stín a výsledkem je znovu generická spotřebka na klíč vypadlá z pásové komiksové výroby, u které převládá pocit, že hlavním motivem všech zúčastněných bylo hlavně to všechno ve zdraví přežít a dojít si pro výplatu. Však ono to už nějak dopadne. Takže víceméně totéž co jednička, nebo loňský Black Adam (není divu, když jej měl na starosti podobný rutinér Collet-Serra), se všemi z toho plynoucími plusy a mínusy. Důvod, proč původní DCEU nakonec skončil, je produkování filmů jako je přesně tenhle.
Na otázku proč mít ve filmu nezajímavého a nudného superhrdinu (jak sebe sama hlavní postava glosuje a nelze s tím než souhlasit), hraného ještě k tomu “nýmandem”, když může být nezajímavých a nudných superhrdinů ve filmu hned několik (po vzoru známého hesla “čím více, tím lépe”), si tvůrci odpověděli bohužel pro diváka kladně. Všichni vypadají stejně, všichni disponují stejnými schopnostmi a všichni jsou ve filmu vlastně jen do počtu, respektive především proto, aby generovali humor a hlavní postava je všechny s velkou slávou na konci filmu zachránila. Paradoxně “civilní” dějová linka o outsiderství, skutečném hrdinství a počínajícím románku mezi člověkem a bohyní je mnohem zajímavější než spektakulární “superhrdinská” část a možná právě proto dostala ve filmu docela velký prostor i na úkor hlavní postavy, která v průběhu děje hned několikrát ustupuje do pozadí.
Jinak je samozřejmě vše při starém. Nepostradatelný rodinný prvek v podobě dětských postav je tady stejně zábavný/otravný (dle diváckého vkusu) jako posledně, nechybí klasické příběhové klišé o síle rodiny, přátelství a potřebě zdravého sebevědomí a k tomu infantilní humor, který někdy funguje (nápad s tužkou a diktováním dopisu) a někdy zase ne (v podstatě všechno ostatní:-)). Akce je bez jakékoliv krve, nikdo nezemře a pokud náhodou ano, tak není žádný problém jej znovu oživit, hodné postavy jsou hodné od prvního pohledu nehledě na které straně stojí, zlé postavy to mají úplně stejně, nesmí se zapomenout na nějaké to slavné cameo, finále je jeden velký digibordel (šokuje to v dnešní době ještě někoho?) a stopáž je zase přes dvě hodiny (proboha proč?).
Nahoru film vytahuje, navzdory stopáži, docela svižné tempo a velké zastoupení akce (finále má solidní měřítko), vedlejší romantická linka a vybrané herecké posily. Levi, trousící rádobyvtipné hlášky na každém kroku, je podobný “neherec” jako Johnson, ale na rozdíl od Johnsona nemá charisma ani na papíře a bohužel nijak nepřekvapil. Nečekal jsem ale, že Zegler po skvělém debutu u Spielberga uvidím v něčem jako je tohle. Stalo se a nedivím se, že z celého filmu vychází asi nejlépe spolu s Mirren, která s elegancí sobě vlastní dokáže uhrát skoro cokoliv. Liu je pak skrz naskrz zlá, tváří se drsně, vyhrožuje všem bídnou smrtí a na konci je na hlavu poražena partou dětí (jaké to ponížení:-)). Nicméně na celém filmu je zdaleka nejlepší věcí zmíněné cameo a potitulkovka, což je trochu smutné. Mizerné tržby napovídají, že ani cílovka, tj. děti a nekritičtí fanoušci pláštěnek, spokojená moc nebyla a trojka na pořadu dne hned tak nebude. Jaká to ztráta:-).