Papírově to má všechno, co by správná nezávislá festivalovka s oscarovými ambicemi měla mít. Napůl depresivní, napůl úsměvné drama na ožehavé téma, které je podáno citlivou formou bez zbytečných naturalisticky explicitních výjevů. Neobyčejná atmosféra, prostupující celým, pomalým tempem se odvíjejícím, filmem. Neokázalé produkční hodnoty, dávající vyniknout příběhu a postavám. A příjemně civilní herecké výkony všech zúčastněných.
Jako celovečerní autorský debut to je slušná práce a stejně tak po herecké stránce podává Victor nadstandardní výkon, ale problémem je, že po dramatické ani emocionální stránce to moc dobře nefunguje, respektive nefunguje to tak dobře, jak by podle potenciálně silné premisy o sexuálním násilí a vyrovnávaní se s prožitým traumatem mohlo. V rámci děje se sice střídají vážné, odlehčené a dojemné scény, ale nic z toho není nijak zvlášť zajímavé, vtahující nebo podnětné.
A pak je tady práce s charaktery. Hlavní postava nedostane příležitost se náležitě představit před napadením a z toho mála, co je ve filmu „předtím“ ukázáno, působí jako od počátku mírně zvláštní osobnost, jejíž myšlenkové pochody zůstávají po většinu děje záhadou (podstoupí lékařské vyšetření a oznámí případ fakultě, ale obvinění na policii nepodá, navzdory traumatickému prožitku se obratem vrhne do fyzického vztahu se sousedem, atd.), takže psychologický vývoj, který ve zbytku filmu prodělá, nemá takovou váhu (protože není jasné, jak moc ji celý zážitek vlastně poznamenal).
