Znovuvzkřísit žánr, který se posledních pětadvacet let nachází v kómatu a navíc legacy sequelem filmu, který patří ke stavebním kamenům daného žánru, působilo už na papíře jako předem prohraný boj. A nepříliš přesvědčivý trailer s kaskádou trapno humoru tohle podezření následně jen posílilo. Nicméně zázraky se občas dějí a výsledek není taková katastrofa, na jakou to zpočátku vypadalo. Což ovšem neznamená, že desetiminutovka libovolného kousku z produkce ZAZ neobsahuje více nápadů/humoru, než se nachází v celém tomhle pokusu o oživení nestárnoucí klasiky.
Tvůrci se sice pokoušejí replikovat tradiční recept ze ZAZ kuchyně, tj. verbální humor a situační komika v prvním i druhém plánu a to vše odehrávající se současně s občasnými parodickými odskoky k jiným filmům (respektive celým žánrům) a tunou popkulturních odkazů k tomu, ale funguje to tak napůl. Průběžná úroveň kadence vtipů a narážek je sice postačující, ale humorných scének na úrovni původní trilogie je v celém filmu jen pár a převážná část filmu je nahodilá „hit-and-miss“ (tj. kvalitativně značně nevyrovnaná) záležitost. Přičemž citování slavných scén z jiných filmů se tady téměř neděje a veškeré reference na popkulturu se kdovíproč omezují na dvacet/třicet let staré události.
Na druhou stranu Neeson tady potvrzuje svůj komediální potenciál a svým hereckým výkonem dokáže do jisté míry vykompenzovat případné nedostatky na papíře, Anderson nemusí ukazovat hranice svých hereckých schopností (na rozdíl od nedávné showgirl za zenitem), ale jen dobře vypadat, což zvládá bez větších problémů, příběhová linka se nese v duchu původní trilogie (detektivní pátrání stylizované do podoby film noir klasik, stoický voice over hlavní postavy, milostná aféra s femme fatale, nepostradatelný MacGuffin opatřený příhodným meta názvem, atd.), byť dějově se na originál navazuje jen okrajově, tempo je po většinu filmu svižné a stopáž se zastavila na rozumně střídmé hodnotě.
