Za hodně málo peněz hodně málo muziky. Respekt k debutantovi Duignanovi, že něco takového dokázal natočit doslova za pár dolarů v podstatě svépomocí, ale zase a znovu se potvrdilo, že bez ohledu na rozpočet pokud ve filmu nefunguje základ, tzn. samotný narativ a charaktery, tak Houston hlásí velký problém. Mizivé produkční hodnoty pak výsledné dílo zkázy jen podtrhnou. Premisa s paranormálními schopnostmi (ala Scanners), cestováním časem/paralelními dimenzemi (ala Donnie Darko) a nelineární vyprávěcí strukturou (ala Following) je fajn, ale tím pozitiva jak začínají, tak i končí.
Nesympatická hlavní postava (což byl možná záměr a na konci si projde něčím jako charakterový oblouk, ale její osud mi byl po celý film ukradený), nezajímavý a v první polovině filmu vyloženě nudný děj (tohle je přesně ten typ filmu, u kterého jen rezignovaně čekám, zda se časem/někdy/nakonec rozjede a samozřejmě to dopadne pokaždé stejně), pomalé tempo, nedostatek humoru (těch pár sarkastických hlášek stojí tak akorát za mírné pozvednutí obočí) a na podobně ambiciózní historku extrémně nuzný rozpočet, který si v těch několika málo akčnějších scénách „psycho duelů“ v podobě zírání postav přímo do kamery s barevnými filtry vybírá krutou daň (všechny do jedné působí lacině a směšně).
