Vcelku originální marketingová kampaň slibovala tak trochu jinou marvelovku a tak trochu jinou týmovku, nikoliv nepodobnou sebevražedné skvadře od konkurence (od Gunna, ne Ayera), což znělo po hromadě vzájemně zaměnitelných komiksovek ze současné marvelovské produkce, kterou po fenomenální Endgame postihl podobný „blip“, jaký zažili superhrdinové v MCU, akorát po stránce kvality:-), slibně a svěže zároveň. A vskutku, Schreier skutečně natočil tak trochu jinou marvelovku a tak trochu jinou týmovku. Akorát, že to přesto dopadlo (skoro) jako obvykle.
Sázka na přízemní měřítko v podobě street level superhrdinů (konečně se zase po dlouhé době nezachraňuje celá planeta nebo rovnou celý vesmír), všeobecně komorní pojetí (žádné početné davy a rozmáchlé scenérie, na první pohled kompletně složené z generických jedniček a nul se tentokrát nekonají) a psychologickou rovinu vyprávění, ve které se do popředí dostávají jednotlivé charaktery, více nebo méně úspěšně se vyrovnávající s traumaty z jejich pohnuté minulosti a nikoliv velkolepé akční atrakce a všudypřítomné podněty pro první signální soustavu, se tady vyplatila tak napůl.
V rámci důkladného psychologického pitvání zkoumání nitra hlavních postav se totiž dostatečného prostoru dostalo jen dvojici Pugh a Pullman, zbytek postav je řešen pouze okrajově s několika stručnými/neurčitými referencemi na předchozí události v MCU (Harbour, Russell), případně není řešen vůbec (Stan, John-Kamen), což souvisí s tím, že někteří členové týmu jsou ve filmu jen do počtu (zatímco John-Kamen je využita jen v pár konkrétních scénách, ve kterých se hlavní role ujmou její schopnosti, Kurylenko je rovnou odpravena obratem po jejím nástupu na scénu, takže vyvstává otázka, proč se ve filmu vůbec vyskytuje?), navzdory nepříliš početnému množství vystupujících postav a velkorysé stopáži.
Ostatní aspekty filmu pak reprezentují standardní marvelovskou produkci dneška. Příběhová linka je tak jednoduchá, jak jen může být a v jejím průběhu na diváka nečeká nic zajímavého (obehrané putování odněkud někam) nebo překvapivého (identitu hlavního padoucha Marvel pro jistotu vykecal už v trailerech). Film nedokáže přijít s žádnou dramaticky nebo emocionálně silnou scénou (proč jsou všechny hlavní postavy od začátku až do konce filmu vybaveny plot armorem?), natož s nějakým nápadem, ať už na poli audiovizuálu (kamera, hudba a střih předvádějí pouze uspokojivé řemeslo) nebo akce a choreografie (čestnou výjimkou budiž krátká bitka snímaná z ptačí perspektivy).
Stejně tak přepálený rozpočet není na filmu, vzhledem ke komornímu pojetí vyprávění, poznat ani omylem (celý film se odehrává všehovšudy na třech lokacích – sklad, silnice v poušti a ulice). Jediná kategorie, ve které produkční hodnoty dosahují nadprůměrné kvality, jsou triky (finále se samozřejmě znovu neobejde bez přítomnosti digibordelu, ale zdaleka ne v takové míře, jak je v marvelovské produkci zpravidla zvykem). Nejsilnější stránkou filmu je tak sympatický a herecky schopný casting (škoda, že Harbour je opět pasován jen do role třídního šaška) a z toho plynoucí slušná buddy chemie mezi postavami a po většinu času funkční humor (nezvykle dlouhá potitulkovka pobavila), což není málo, ale ani moc.
