Videoherní předloha se proslavila poměrně unikátní interaktivní herní mechanikou ve stylu butterfly effectu, těžko přenositelnou do filmové podoby. Sandberg namísto věrné adaptace proto vsadil na koncept časové smyčky, který se sice v hororovém žánru už párkrát objevil, ale na druhou stranu tohle „pokus-omyl-opáčko“ schéma odlišuje film od nespočtu podobných slasherů, odehrávajících se na chatě v horách. Sandbergův počin tak má se hrou společný jen název, přesto se na poměry videoherních adaptací jedná o vcelku uspokojivou záležitost.
Po příběhové stránce Sandberg vsadil na osvědčenou kombinaci detektivky a hororu s pár easter eggy pro fanoušky předlohy (v čele s roličkou pro Stormarea), povinná expozice diváka nezdržuje více, než je nezbytně nutné, tempo je po většinu filmu svižné, hlavní postavy žádné ceny za originalitu nebo jedinečné charakterové vlastnosti sbírat nebudou, ale fungují tak, jak mají, casting podává slušné herecké výkony, jednotlivé killy nepostrádají brutalitu, přičemž gore fest dosahuje solidního levelu a bodycount se zastavil na uspokojivé číslovce a na obvyklé (laciné) slasherové poměry film disponuje překvapivě vysokými produkčními hodnotami (pochvalu zaslouží především výprava).
Na druhou stranu koncept časové smyčky je vytěžen jen částečně (typová rozmanitost bubáků mohla být podstatně větší), spousta potenciálně vděčných nápadů (průzkum městečka postiženého katastrofou ala Silent Hill, hra na schovávanou uvnitř domu hrůzy ala Evil Dead) se ledabyle odbyde, nepostradatelné lekačky fungují s proměnlivou úspěšností, na poli vynalézavých způsobů, jak někoho zábavně odpravit, tvůrci moc invence nepředvedli (snad jen vodní bomba stojí za pozornost), hororová atmosféra se ozývá pouze namátkově, srdeční puls divákovi v průběhu filmu nijak zvlášť nestoupne (vyjma lekaček) a výraznější dávka napětí se dostavuje až v samotném závěru, přičemž finále by si zasloužilo větší měřítko a tvrdší přístup k postavám (happy end pro celou partičku si mohli odpustit).
