Fotbalovou terminologií seriál o natvrdlém čutálistovi a jeho cestě z kariérního vrcholu na dno a (možná) zase zpátky kopal první komediální ligu (nejen v rámci tuzemské soutěže). Film se v první lize udržel, ale propadl se někam do středu tabulky, protože nad rámec opakování už dříve viděného v celovečerní stopáži nabídl jen postavu synátora a na sílu naroubovanou mafiánskou mezihru. Pokračování bohužel spadlo do okresního přeboru a ještě k tomu na dno tabulky.
Sequelové pravidlo číslo jedna („uděláme to jako posledně, ale dáme tam všeho víc“) se promítlo do snahy tvůrců v průběhu filmu navyšovat komediální skóre za každou cenu, bez ohledu na kvalitu, logiku nebo dramaturgii, čehož výsledkem je festival trapno humoru, zabalený do dějové vaty, ve které se (nejen) hlavní postava plácá odnikud nikam. Nějakou příběhovou linku nemá smysl vůbec řešit, protože prakticky neexistuje. Což by samo o sobě nevadilo, kdyby ve filmu fungovalo to hlavní a totiž humor. A ten v lepším případě funguje tak napůl a v horším (a bohužel častějším) vůbec.
Stopáž je vyplněna tunou nesouvisejících dějových odboček, které ve výsledku nikam nevedou (k čemu celá úvodní pasáž s vykopáváním mrtvoly?), čehož důsledkem je, že hlavní linka o znovunalezení tatíka je značně odbyta a původní postavy ze seriálu jsou odsunuty na vedlejší kolej. Navíc většina nových „nápadů“ (čarodějnická terapie, potomek lomeno kukačka, volební lobbing, vězeňské pikle, vesnické roztleskávačky) vyznívá buď nechtěně směšně nebo rovnou trapně. Už v předchozím filmu bylo místy trochu znát, že téma se vyčerpalo. Tady je to bohužel patrné od začátku do konce filmu.
