Až na tu sice monumentální, ale ultra digitální, „uvítací“ sekvenci s davy proudícími z vlaku, pohledem na město z protějšího břehu a plavbou přes řeku pod útokem letadel (v Ryanovi je po legendární úvodní invazní sekvenci podobně umělohmotná panoramatická scéna pláže, na které se ze zakotvených lodí vyloďují další jednotky) výborná „válečná“ žánrovka a dost nezasloužený propadák.

Pamatuji si, že mě tehdy dost překvapilo, že rozpočet filmu byl stejný jako u epičtějšího Ryana (paměť už občas vynechává, ale mám takový pocit, že se o filmu v čase premiéry psalo jako o nejdražší evropské produkci do té doby), protože film je sice zasazen do válečného prostředí, ale jinak jde o hodně komorní „jeden na jednoho“ sniperskou záležitost bez typických propriet žánru. Možná publikum očekávalo „klasický“ válečný velkofilm se zástupem komparsistů, záplavou techniky a rozmáchlými bitevními scénami (jako u Ryana), nebo větší akcentaci romantické linky (jako u Pearl Harboru), těžko zpětně soudit. Každopádně po stránce castingu (skvělý mix velkých hvězd s mistry vedlejších rolí), výpravy (ty ruiny města a průmyslové zástavby jsou dokonalé), zobrazení guerrillového pojetí boje a příběhu ve stylu „kdo s koho“, ve kterém se souboj mezi postavami svádí hlavou a nikoliv svaly, jde i po dvaceti letech o moc příjemný zážitek, nehledě na pár historických nepřesností.