Kdybych si musel vybrat mezi jedničkou a dvojkou (protože zbytek série s čestnou výjimkou posledního kocouřího dobrodružství se kvalitativně krčí někde hodně daleko vzadu), tak bez zaváhání sáhnu po dvojce, která celý ten koncept „tak-trochu-jiné pohádky“ s „tak-trochu-jiným-hrdinou“ v osvěžujícím sebe/parodickém tónu a tunou zábavných meta referencí na další animáky, pohádkový žánr i současnou popkulturu dotáhla do naprosté dokonalosti. Na druhou stranu bez parádní jedničky by nebyla ještě o kousek, respektive kocouří fousek, lepší dvojka:-).
Tahle značka je výkladní skříní DWA (viz prominentní pozice zeleného zlobra v animovaném logu studia) a byť si studio v průběhu let prošlo nevyhnutelným procesem postupné „disneyfikace“ a kvalita s narůstajícím počtem sequelů razantně poklesla, jednička (spolu s dvojkou) představuje vrchol snahy studia se v prvních letech své existence něčím (v prvé řadě neodolatelnou podvratností:-)) vymezit vůči konzervativní produkci Disneyho a Pixaru (z čehož těží dodnes viz nedávný sequel kocouřího spin-offu) a právem se řadí mezi žánrovou klasiku s typově dokonale vybraným castingem (nejlepší role Myerse vůbec, u Murphyho při pominutí klasik z 80s totéž) a hromadou geniálních gagů a zlidovělých hlášek.
