Skoro přesně čtvrtstoletí od tuzemské premiéry (ach, to byly tenkrát časy, kdy se k nám film dostal s několika měsíčním zpožděním po celosvětové premiéře:-)) je vhodná záminka si tenhle oscarový wuxia majstrštyk po dlouhých letech znovu připomenout. Doteď si pamatuju, že v kině to byl naprosto pohlcující filmově-lyrický zážitek (a to šlo tehdy o obyčejné provinční kino a nikoliv multiplex s moderní technickou výbavou) a ani po pětadvaceti letech se na tom nic nezměnilo:-).
Leeho filmová báseň o osudové/tragické love story (dokonce ve dvojitém vydání) zabalená do fantasy hrdinské martial arts žánrovky představila západnímu publiku pojem wuxia, spojila to nejlepší z obou světů (know-how a šikovnost východu a finanční krytí a distribuční kanály západu) a spolu s Matrixem reprezentovala pomyslné vyvrcholení desetiletí trvajícího koketování Hollywoodu s hongkongskou, potažmo čínskou, kinematografií a jejími tvůrci před i za kamerou (z čehož o pár let později úspěšně profitoval Kill Bill), které bylo po zásluze zpečetěno soškou za nejlepší zahraniční film.
Narativ o jedné zakázané a jedné potlačené lásce vymykající se obvyklým dramaturgickým konvencím (dvacetiminutový flashback je v hollywoodské produkci věc pomalu nevídaná, dojemně smutný nebo smutně dojemný závěr bez happy endu totéž), ale naplněný symbolikou až po okraj (počínaje názvem filmu:-)), bezchybná choreografie bojových scén (létaní na drátech a bambusový háj:-)), vynikající herecké výkony (na zkušené veterány Chowa a Yeoh bylo samozřejmě spolehnutí za každých okolností, ale fenomenální Zhang Ziyi tehdy představovala blesk z čistého nebe) a k tomu malebná kamera, poetický hudební doprovod a nádherná výprava a dechberoucí přírodní lokace (zasloužená oscarová nadílka):-).
