Plnohodnotné pokračování obou Raidů, byť se to nejmenuje (třetí) Raid a nerežíroval to Evans. Absolutní akční inferno. Nejlepší žánrový počin roku (možná i dekády). Instantní žánrová klasika. Referenční stunt team showreel titul. Návrat akčního žánru po dlouhých letech paběrkování (čest všem osamoceným výjimkám typu vybraných žánrových kousků z dílny šikulů z 87Eleven) znovu na absolutní vrchol. Tolik pár superlativů na úvod, aby bylo zřejmé, v jaké kvalitativní kategorii se tahle hongkongská martial arts žánrovka z rukou Tanigakiho, která řemeslnou úrovní akční složky nechává veškerou svou současnou konkurenci (ať už hollywoodskou nebo kteroukoliv jinou) daleko za sebou, pohybuje.
Příběhová linka je sympaticky přímočará a naplňuje všechny tradiční atributy klasické hongkongské vypravěčské školy (dvojice hlavních postav se náhodou potká při vyšetřování jednoho případu, oba borci si při prvním setkání musejí nejprve rozbít ústa a poté spojí své síly a začnou rozkrývat/rozbíjet zločineckou organizaci společně) a navíc obsahuje novinku. Tentokrát totiž hlavní postavy mají podstatně ušlechtilejší důvod redukovat počty bezejmenných záporáků než je obyčejná pomsta a tím je záchrana unesených dětí. Tvůrci jsi jsou ovšem vědomi, že narativ je jen nezbytným pojítkem mezi jednotlivými akčními sekvencemi, takže se film nezdržuje nějakou zdlouhavou expozicí a nadbytečnými dialogovými scénami a krátce po začátku filmu se jde rovnou na věc, tzn. z jedné velkolepé akční scény do druhé (ještě velkolepější).
Samotná akce pak představuje kvalitativní top tier level současnosti a to jak po stránce obsahu (nápaditost choreografie, měřítko a stopáž bitek, počet postav na scéně, variabilita použitého „nářadí“, explicitní fatality doprovázené vydatnou dávkou gore (digitální krev je samozřejmě přítomna, ale až na pár výjimek nijak neruší), prvotřídní kaskadérské kousky), tak i formy (efektní dlouhé záběry bez střihu, kinetická a přesto naprosto přehledná kamera, inovativní úhly kamery, bleskurychlý střih), přičemž s každou další akční sekvencí tvůrci plynule přeřazují na čím dál tím vyšší rychlostní stupeň, což kulminuje v neuvěřitelně intenzivním (více než dvacetiminutovém) finále s několikanásobným klimaxem, ve kterém posunou nastolenou laťku na další úroveň. Škoda jen, že ostrostřelec Ruhian dostane příležitost se naplno předvést až v samotném závěru a když už tvůrci ukecali k účasti Taslima a Ruhiana, tak si nevzpomněli i na kolegu Rahmana. Tanigaki si tímhle počinem požádal o vstupenku do hollywoodské ligy, tak snad příštím projektem potvrdí, že tohle nebyla náhoda.
