Do nedávna filmový panic stran nejlepší trilogie všech dob*, jak někteří nazývají Linklaterovu romcom, potažmo dramedy, ságu, se konečně odhodlal napravit další z mnoha černých puntíků v jeho nabitém backlogu a zkoukl všechny tři filmy najednou. Jelikož jsem v jádru křehká duše (se zálibou v raném Raimim, Jacksonovi, Wooovi nebo Evansovi, ale to se nevylučuje:-)), tak šimrání se dostavilo a jo, je to moc fajn. Možná budu výjimka, ale v mém případě s každým dalším filmem nadšení neklesalo, ale naopak stoupalo.
Každopádně potenciální čtyřku bych si dal moc rád a snad někdy opravdu vznikne. Všichni tři jsou po tvůrčí stránce ještě při síle, celý koncept nahlížení do života titulního páru vždy po mnoha letech je unikátní a byla by škoda se k němu ještě nevrátit (odvyprávět toho je stále ještě možné dost viz vztahové peripetie Thompson a Rickmana v Love Actually) a to nejdůležitější – chci, sakra, zjistit, zda cesta časem zafungovala nebo ne:-).
*Tohle bych s dovolením přece jen ponechal někomu z pětice Coppola/Lucas/Jackson/Spielberg/Zemeckis.
No, já se u některých situací a jejich společných dialozích bavil s úsměvem na rtech a myslím, že to bylo i jejich účelem, ale ok, nejsou tam humory v tradičním slova smyslu, které si obvykle člověk škatulkuje jako „slovo, které se nesmí vyslovit“, tak beru zpět:-).
Co jsem teď zběžně prošel zdroj: internet, tak Delpy se k tomu staví rezervovaně, ale Hawke s Linklaterem by si dali říct. Devítileté okno už propásli, tak prý možná v budoucnosti zopakují něco podobného jako Bergman se Scenes from a Marriage vs Saraband. Tak uvidíme. Naštěstí trilogie končí skvěle, takže i kdyby to nakonec se čtyřkou nevyšlo, tak se zase tak moc neděje (ale škoda by to byla, to zpět neberu:-)).