Tohle za mě patří k povinnému filmovému vzdělání každého fanouška filmu:-). Nestárnoucí klasika, patřící k jednomu ze stavebních kamenů celého žánru, ke kterému se více nebo méně přiznaně/vědomě odkazuje spousta podobných žánrovek, které přišly potom.
Poprvé jsem film viděl až spoustu let po všech jeho následovnících z pozdější doby a přiznám se, že tehdy na mě, s ohledem na svou pověst, až tak velký dojem neudělal. Hlavně asi proto, že jeho příběh, respektive plot device je (pozor, hereze:-)) poměrně jednoduchý a takový obyčejný a k tomu mi přišlo, že celá vedlejší linka s Dunaway je v ději tak nějak navíc (aby ve filmu byl nějaký “povinný” love interest).
Až s opakovanými zhlédnutími jsem začal oceňovat jak dobový kontext (ten film nemohl do kin přijít v lepší dobu – tehdy stále “živé” aféry Pentagon Papers a Watergate definitivně podkopaly dosavadní důvěru společnosti (tj. publika) v establishment a celosvětová ropná krize názorně dokázala, že od podobných hypotetických historek z hollywoodských filmů k syrové realitě nemusí by až tak daleko, právě naopak), tak i film samotný (Redfordovi není co vytknout, oblíbený špionážní motiv “obyčejný hrdina je vržen do neobyčejné situace a musí si poradit nebo končí” funguje na jedničku, atmosféra 70s, všudypřítomná paranoia a nekonečná “puppet master” hierarchie padouchů, ve které se vždy najde někdo další, kdo tahá za nitky, jsou vykresleny dokonale a finální “whistleblowing” scéna skvěle zrcadlí zmíněné reálné kauzy a navíc moc pěkně předznamenává následující, tematicky příbuzný, Redfordův hit All the President’s Men, který šel do kin ani ne rok poté) a díky tomu se na něj vždy rád podívám znovu:-).
