Z toho Murphyho těžkotonážního trojkomba, které se mu povedlo hned při startu jeho kariéry, mám sice o trochu raději 48 Hrs. a BHC, ale Trading Places je hned v závěsu a úplně chápu, proč u někoho naopak vede právě Landisova čistě komediální jízda bez zastávek v jiných žánrech.

Jak v 48 Hrs., tak v Trading Places (a vlastně i v Best Defense) dostal Murphy „pro jistotu“ hereckého parťáka (a související druhé místo na plakátě), aby film případně podržel, pokud by vtipálek z SNL pohořel (načež ve svém sólovém vystoupení v BHC úplně zbořil pokladny, ale to je jiný příběh:-)) a při pohledu na vzájemnou chemii mezi ním a Noltem, respektive Aykroydem, se to rozhodně vyplatilo. Mluvka Murphy je tady ve svém živlu, s Aykroydem tvoří dokonalou dvojici a v neposlední řadě je třeba ocenit Curtis za její odvahu jít na plac tak říkajíc „na férovku“ (škoda, že o dekádu později v True Lies už to nevyšlo, ale i bez toho tam byla podobně sexy jako tady:-)).

Murphy měl kromě svého talentu v té době docela štěstí na režiséry a herecké kolegy (a tím pádem asi i na svého agenta:-)), ale přesto obrovský respekt za to, co dokázal, tj. každý rok po sobě co film, to nejenže hit s čím dál vyššími tržbami, ale rovnou i klasika ve svém žánru. V mezidobí sice Murphy dost tvrdě narazil s Best Defense, ale zmíněné tři nestárnoucí pecky mu už nikdo nevezme (kromě toho, kdo si dnes na tenhle propadák půl roku před BHC vzpomene).