V případě dvojky jsem psal, že jde spíše o jedničku a půl (respektive působí jen jako o hodinu a půl prodloužený sestřih jedničky), než plnohodnotný další díl. V případě prequelu to bohužel platí dvojnásob, protože Sarnoski přináší do série ještě méně nového, než Krasinski dodal minule.

Důvody, proč natočit celovečerní prequel, když počátek vetřelecké apokalypsy už stihl odprezentovat Krasinski na začátku dvojky? Za prvé ukázat invazi mimozemských audiofilů a ideálně v klasickém “emmerichovskem” stylu, tj. epické měřítko, stylová destrukce všeho a všech a bombastické akční scény. Za druhé prohloubit world-building a konečně vysvětlit některé nejasnosti/nelogičnosti, které Krasinski v jedničce a dvojce taktně přešel.

Výsledek? Celá mimozemská invaze je odbyta ani ne v minutové scéně a zbytek filmu se už pokračuje stejným “walking simulator” stylem jako posledně. Co v době počátečního útoku dělalo námořnictvo a letectvo, které mělo, vzhledem k omezeným schopnostem vetřelců, prakticky volné pole působnosti, zůstává nadále obestřeno tajemstvím. Fáze “poznej svého nepřítele” je pro jistotu úplně vynechána a postavy mají okamžitě jasno v tom, co na šmejdy z vesmíru funguje a co naopak nikoliv. Tudíž smysl prequelu namísto regulérní trojky s Blunt a spol. veškerý žádný.

Na čem stála jednička s dvojkou? Na parádním sound designu, kvalitních hereckých výkonech a jednotlivých postavách, respektive jejich vzájemných vztazích, díky čemuž nevadilo, že se akční scény neodehrávají každých pár minut. Na čem stojí prequel? Tichá zvuková kulisa je stále fajn, ale nic v sérii dosud neviděného se Sarnoskimu vymyslet nepodařilo. Nyong’o a Quinn podávají slušné výkony, ale na konto jejich charakterů padne ve filmu minimum informací a jejich vztah se z počáteční polohy “náhodný společník na cestě” až do konce filmu nikam zásadně neposune.

Pár zajímavých nových nápadů by se tady sice našlo, ale pracuje se s nimi dost ledabyle. Neobvyklý motiv smrtelné nemoci je v ději přítomen jen proto, aby se mohl vytěžit v “osudové” závěrečné scéně a sympatický zvířecí aktér prakticky nijak (emocionálně/dramaticky) nezasáhne do děje. Nadstandardní kvalitativní laťku předchozích dílů se tak podařilo udržet jen na úrovni (bohužel nepříliš početných) akčních sekvencí. Celkově nepodstatný příspěvek do série, který jen opakuje již viděné/(ne)slyšené a doplácí tak na to, že moment překvapení je zkrátka pryč.

P.S. Zdaleka nejlepší postavou široko daleko je nebojácný kočičí asistent, který celým filmem prochází s ležérně-elegantní netečností a bez jakékoliv zvukem doprovázené emoce (strach, překvapení, podráždění, atd.) a to dokonce i přímo tváří v tvář nepříteli. Stran zvládání krizových situací by se od něj mohly lidské postavy učit:-).