Sugestivní připomínka toho, že ne každý příslušník národa bez vlastního státu je fanatický terorista. Když se pomine, že film je protkán propagandou od začátku do konce (o tom, že každá akce vyvolává reakci, pár teroristů se v jejich řadách přece jen najde a kdo přesně se postaral o to, aby jejich stát nikdy nevznikl, v ději zcela záměrně nepadne ani slovo), tak se jedná o působivé rodinné drama, mapující životní osudy několika generací na pozadí dekády trvajícího konfliktu.
Jako svědecká výpověď o obtížném životě obyčejných lidí bez domoviny to funguje výborně, na čemž mají hlavní zásluhu přesvědčivé herecké výkony celého castingu (včetně dětských představitelů) a stejně tak pocity historické křivdy, stesku po domově a zoufalství z tragické osobní ztráty, které v průběhu retrospektivního vyprávění zažívají hlavní postavy, se filmu daří přenést na diváka skvěle (silné scény silniční kontroly, rozhovoru s lékařem a závěrečné vzpomínkové trasy).
Škoda, že se filmaři obávají v ději byť jen nesměle naznačit, že při životě v podobném prostředí se velice snadno podléhá myšlenkám radikálního extremismu. Na druhou stranu jakmile dojde na překvapivý zvrat stran osudu jedné z hlavních postav a z toho plynoucích následků, dosud čítankově jednostranný pohled (protistrana je ve filmu vykreslena výhradně v negativní konotaci) se konečně malinko nabourá a film dokonce začne divákovi klást zajímavé morální/existenciální otázky na konto konání dobra a životních rozhodnutí. Nebýt prvoplánové agitační nadstavby, šlo by o vynikající počin.
