V rámci dobrovolného domácího úkolu zkouknout všechny případné oscarovky za loňský rok došlo i na Jeffersonův debut a musím konstatovat, že nominace v nejprestižnějších kategoriích se v dnešní době rozdávají spíše za snahu, než za samotný výkon. Předlohu neznám, takže nedokážu posoudit, zda problém započal už tam, nebo jej má na svědomí až adaptace z pera Jeffersona, ale nemalý zábavný potenciál tady zůstal z valné části nenaplněn.
Premisa o spisovateli, který se rozhodne svou frustraci z všeobecně stereotypních/pokleslých kvalitativních nároků publika i kritické obce vyřešit sepsáním ukázkového braku, aby se následně dočkal překvapivého přijetí, zněla humorně a podvratně zároveň. Ovšem chyba lávky, nastavování nemilosrdného zrcadla konzumně-povrchní společnosti:-) a boření tendenčních zdí představuje pouze omezenou část vyprávění.
Většina stopáže se totiž věnuje scénám komplikovaných rodinných vztahů hlavní postavy, které bohužel nejsou příliš zajímavé (respektive neodehraje se v nich nic, co by nebylo k vidění v tunách jiných dramedy na obdobné téma už dříve). Přitom sekvence, ve kterých do hry vstupuje meta rovina příběhu, názorně ukazují, jak hravý a nápaditý mohl celý děj být, aniž by ztratil na vážnosti. Sympaťák Wright v hlavní roli hraje fajn, ale nepředvádí nic zásadního (scénář mu k nějakému výraznějšímu výkonu ani nedává prostor) a totéž platí i pro zbytek castingu.