Neurotičtí vynálezci, nadržení markeťáci, kondomy, banány, fotbal, párty, mundial, finále, maskoti, advokátky, rozzuření fanoušci, drogové kartely, šílení narkobaroni, koks, pašerácké „ústní zkoušky“, džungle, kajmani, radikální ochránci zvířat, kandiru, „orální“ operace, vodopády, špionky, sochy. Slušný výčet příležitostí, jak historku o dvojicí smolařů, pracujících v „latexovém“ průmyslu, na útěku napříč exotickou krajinou, proměnit v zábavnou nekorektní buddy komedii.
Navíc když se na režisérskou stoličku posadil někdo jako Farrelly, který si s druhým Farrelly v žánru buranských komedií vybudoval v 90s solidní reputaci. Tudíž a proto je svým způsobem pozoruhodné, na kolika frontách jeho nejnovější počin selhává na celé čáře. Protože prakticky na všech. Ani by tak nevadilo, že hlavní postavy jsou nesympatičtí loseři lomeno idioti, vzájemná buddy chemie je na bodě mrazu a dějová linka nedává žádný smysl, respektive vede odnikud nikam.
Největší kámen úrazu tady totiž je, že veškerý humor ve filmu končí jen ve stádiu pokusu. Nic z toho, co se ve filmu děje a kdo za tím stojí („diktátor“ Cohen měl být v roli excentrického šéfa kartelu sázkou na jistotu, ale kde nic (na papíře a za kamerou) není, ani smrt nebere), není žádným způsobem ani vtipné, ani zábavné (natož třeskutě), pouze nezajímavé, trapné nebo stupidní (případně kombinace). Wahlberg a Hauser se sice snaží, seč jim síly stačí, ale stojí sami proti všem.
