Penzionovaný šampion se po letech vrací zpět do klece na jeden poslední zápas, aby zúčtoval se svým největším rivalem a v mezidobí zařizuje, jak se dostat zpět do formy a narovnat vztahy s odcizeným (naštvaným) bratrem, bývalým (dtto) trenérem a ustaranou (dtto) manželkou. Dobrou zprávou je, že Atkins znovu nevymýšlí kolo a spoléhá se na osvědčené atributy všech podobných sportovních žánrovek křížených se sociálním dramatem. Špatnou zprávou je, že se spoléhá až příliš a není schopen přijít s čímkoliv navíc, co by se v tomhle žánru neobjevilo již mnohokrát dříve (a častokrát lépe).
Sportovní historka z kategorie „from zero to hero“ v podání Atkinse za kamerou a Crowea za psacím stolem (tudíž osobní projekt a nikoliv námezdní fuška, aby se vydělalo na nájem, za což kudos) totiž nemá absolutně čím překvapit. V hlavní roli podceňovaný outsider, rodinné závazky, tíživé sociální podmínky, problematický vztah s bratrem (taktéž zápasníkem) a trenérem, lákavá nabídka vysoké finanční odměny za zápas se záludným sokem, tréninkové montáže, tragická nehoda dodávající hlavní postavě potřebnou osobní motivaci a v neposlední řadě finálový zápas, ve kterém se hraje o všechno.
Tohle všechno sice v rámci příběhové linky samo o sobě funguje, ale Atkins z rodinných a profesionálních starostí hlavní postavy nedokáže vytěžit silnější scény, ať už po dramatické nebo emocionální stránce. Vrcholem filmu je tak závěrečná zápasová desetiminutovka, ve které oba borci (MacPherson i Foster si ve fitku mákli) předvedou slušnou choreografii. Ve zbytku filmu se jen více či méně vydařeně naplňují žánrová klišé, což nedokáže přebít ani fajn casting (Crowe podobné mentorské role zvládá s přehledem, ale v ději je do počtu, o Hemsworthovi ani nemluvě), ani adrenalinově tepající OST.
