Takový duchovní nástupce rovněž severského psychologického dramatu z 90s All Things Fair (debutový film Knag a poslední film Widerberga – možná jenom náhoda a možná taky ne:-)). Doba ovšem pokročila, takže kromě zakázaného vztahu v manželství nespokojené postarší učitelky a jejího dospívajícího studenta, který se odehrává přímo před zraky v minulosti nevěrného manžela, do hry vstupuje i společensky rezonující téma v podobě (ne)legální migrace.
Po příběhové stránce se jinak žádné zásadní překvapení nekoná a v rámci netradičního milostného trojúhelníku Knag v průběhu děje naservíruje všechny obvyklé žánrové ingredience (sexuální přitažlivost, citová posedlost, žárlivost, intriky, vztahová toxicita, zneužití (bez)moci, manipulace, zrada), které v podobných historkách „od lásky k nenávisti“ hrají hlavní roli. Vystoupit z řady se film odváží až v samotném závěru, který se naštěstí nezvrtne v nějaké psycho thrillerové divadlo s bolestivě nepříjemnými odchody některých postav ze scény, ale přesto si dokáže uchovat nekompromisní vyznění.
Škoda, že pozornost ve filmu není věnována ústřednímu páru rovným dílem a psychologická studie je zaměřena jen na životem znavenou učitelku, nalézající v nerovném vztahu se ztrápeným imigrantem novou chuť do života (palec nahoru za decentně natočené milostné scény, kterým ovšem nechybí pocit živočišnosti), nicméně charakterový oblouk hlavní postavy (od vznešených ideálů k pragmatické vypočítavosti snadno a rychle:-)) film vykresluje skvělým způsobem, což je zásluha především výborně hrajícího castingu v čele s Tjelta, která ve všech polohách role podává přesvědčivý výkon.
