Na konci jedničky Butler a spol. šťastně doputovali do podzemního bunkru a pokud neumřeli, tak v něm spokojeně žijí dodnes, protože jestli něco tahle katastrofická žánrovka nepotřebovala, tak to bylo nějaké pokračování o tom, jak to bylo dál. Chyba lávky. Film sice nebyl žádný kvalitativní ani finanční zázrak, ale mohl se opřít o sympaťáka v hlavní roli a po vydání na streamu nakonec slušně vydělal, takže se Butler a spol. vrací na scénu v sequelu, který se přesunul do post-apo žánru a je násobně dražší (což na výsledku není nijak znát) a násobně zbytečnější (což na výsledku je znát podstatně).
Zatímco jednička obvyklé dramaturgické schéma všech podobných katastrofických historek (putování odněkud někam za doprovodu všech obvyklých podezřelých stran kataklyzmatických událostí, tj. všudypřítomná destrukce, nastupující chaos a anarchie, skupinky přeživších rekrutující se z řad samaritánů a oportunistů, atd.) nabourala použitím civilní „rodinné “ perspektivy ve stylu War Of The Worlds, dvojka na jakoukoliv, byť sebemenší, nápaditost zcela rezignuje a kromě ohraného survival výletu zdevastovanou krajinou ve stylu tuny laciných post-apo béček nenabízí prakticky nic.
Z příběhového hlediska ve filmu stojí za pozornost jen krátká sekvence s improvizovaným mostem, ve které probleskuje jakýsi náznak napětí a dramatu. Morální dilemata, vyhrocené vztahy, výrazné vedlejší postavy nebo konfliktní situace generující nějaké dramaticky nebo emocionálně silné scény. Na nic z toho divák v průběhu filmu nenarazí a pokud náhodou ano, tak v množství limitně se blížící nule. Stejně tak trikových atrakcí je podstatně méně než napovídal trailer. Na co se ovšem nezapomnělo je dojemné finále s plačtivou koncovkou. Alespoň Butler s Baccarin odvádí slušnou práci, byť si na papíře musí vystačit s málem, pár pěkných přírodních lokací by se ve filmu našlo a stopáž je naštěstí umírněná.
