„Máte Krakena? A mohl bych ho vidět?“. Jinými slovy „Čekání na Krakena: Film“. Poučení z předchozích nezdarů se u skandinávských kolegů očividně zcela minulo účinkem a po nepřesvědčivém Trollovi a nepřesvědčivém reparátu v podobě sequelu je tady další marný pokus o oživení monstr žánru nějakou legendární příšerou ze severské mytologie v podobě skromné evropské produkce, která selhává prakticky na všech frontách (vyjma pěkných přírodních exteriérů).
Pokyn „vypusťte Krakena“ byl totiž na place (a následně ve střižně) přísně zakázán, takže než se film konečně propracuje k samotnému řádění chapadlovitého monstra, musí divák přetrpět hodinu čistého času nepříliš zajímavých vztahových peripetií mezi nepříliš sympatickými postavami (jejichž osud je mu ukradený) a klišovité předehry ve formě opatrných náznaků něčeho majestátního pod hladinou, zlověstného hudebního podkresu a pár stop po notně decentním pustošení.
Bohužel ani poté, co se hlavní hvězda tohohle představení se svými chapadly a přísavkami konečně pustí do práce, to stran napětí, strašidelné atmosféry nebo tempa a gradace děje není žádná velká sláva (gore samozřejmě zcela absentuje, bodycount nestojí za řeč a triková stránka je degradována digibordelem), přičemž dílo zkázy dokonává odbyté finále s jakýmsi ekologickým poselstvím na pozadí. Milosrdná stopáž, pěkné lokace a pár relativně slušných scén a tím to končí.
