Na otázku, zda má v dnešní době, kdy je publikum přesyceno šablonovitými a povětšinou odbytými komiksovkami, smysl točit další origin s postavou, která nikoho nezajímá (protože nejde o Spideyho, případně Venoma) a navíc v kombinaci s girl power týmovkou, což je podžánr, který nikoho nezajímá odjakživa a celé to pro jistotu svěřit debutantovi, si kravaťáci v Sony odpověděli “ano, prosím”. A podle toho to také dopadlo, aneb mizerný Morbius jako přes kopírák.
Tvůrčí invence Clarkson bohužel končí u několika trochu dynamičtějších kamerových jízd, zatímco práce s postavami, atmosféra, tempo, vyprávění pomocí kamery a střihu, natož nápaditá akce, jsou pro ni neznámé pojmy. Ohraná premisa o ochraně postavy (krát tři) v současnosti, protože vykoná něco veledůležitého v budoucnosti, nenabízí nic zajímavého, natož zábavného, dějová linka je tak prostinká, že jednodušší už být ani nemůže, o trojici budoucích superhrdinek se divák nedozví prakticky nic (tudíž je mu jejich osud ukradený), záporák je na tom úplně stejně (nad rámec toho, že je zlý a všehoschopný) a kromě toho je v celém filmu jen do počtu, akce je trestuhodně málo a provedením nestojí za řeč a finále je nepřekvapivě kompletně utopeno ve tmě a záplavě digibordelu.
Nejlépe z toho všeho vychází Johnson, která sice nepodává nějaký oslnivý výkon, ale v rámci možností se snaží odvést maximum (takových lidí na place moc nebylo). Ústřední téma filmu, tj. míchání reality z vizemi budoucnosti, se daří Clarkson prodat v sekvenci ve vlaku, která obsahuje jistý náznak budování napětí a dramatu. Ovšem zdaleka nejzábavnější věcí na celém filmu je pozorovat sexbombu Sweeney, jak se pokouší hrát obrýlenou naivní školačku:-). A malé, bezvýznamné, plus za vynechání obvyklé potitulkovky, lákající na “velké věci příště” (konečně někdo v Sony pochopil, že to nikam nevede), čímž výčet pozitiv končí. Světlo na konci tunelu je v SSU nadále v nedohlednu.
