Když chcete natočit vykrádačku Minority Report, ale nemáte rozpočet na Spielberga, ani na Cruise a vlastně ani na nějaké výpravné scény z blízké budoucnosti, co uděláte? Přece najmete Bekmambetova, ukecáte k účasti Pratta a Ferguson (a to jen díky tomu, že si celé natáčení odsedí v křesle ve studiu:-)) a výpravné scény z blízké budoucnosti nahradíte kombinací pov záběrů z policejních/domovních/dopravních kamer a obrazovek počítačů/mobilů/televize ala desktop žánrovky typu Searching. Jasně, to by teoreticky mohlo nějak fungovat. A ono to v praxi nějak funguje.
Problémem je, že na nic více, než nenáročnou spotřební žánrovku, to nestačí. Pominu absurdní premisu s pasováním obviněného do role forenzního vyšetřovatele, detektiva i advokáta, super schopnou personifikovanou AI a kdykoliv odkudkoliv dostupnými informacemi o čemkoliv, která postrádá jakoukoliv logiku. Samotné vyšetřování není nijak zvlášť nápadité (hlavní postava je upoutaná v křesle a zpovídá/úkoluje ostatní postavy) a na nějakou nečekanou pointu (hlavní postava zločin opravdu spáchala, ale úspěšně přehodí vinu na někoho jiného) může divák rovnou zapomenout.
Celý systém fungování „soudního AI procesu“ je jen fasáda (nějaká morální, společenská nebo technologická dilemata se v ději na rozdíl od Spielbergova „originálu“ vůbec neřeší), pod kterou se skrývá komorní konverzačka odkudsi ze suterénu s „efektními“ prostřihy na „dokumentární“ záběry z terénu, která vede k nepříliš uvěřitelnému plot twistu stran skutečné identity pachatele a jeho geniálnímu plánu, zakončenému spektakulární honičkou, která působí jako z nějaké videohry. Celé to zachraňuje slušný casting (byť Pratt i Ferguson si tady jen vydělávají na nájem), svižné tempo a rozumná stopáž.
