Přepadení banky ve sněhem zapadlém zapadákově a partička kriminálníků razící si cestu ke svobodě se zbraní v ruce skrze zástupy strážců zákona. Na uvítací ceduli před městem je ovšem nápis „Normal“ a nikoliv „Ludendorff“, takže namísto filmové adaptace prologu pátého GTA (ach jo:-)) si Wheatley za pomoci Kolstada připravil žánrovou bokovku, dovedně maskovanou za trochu razantnější coenovku, pro ukrácení volné chvíle při čekání na další sequel Nobodyho.
Rutinér Wheatley má ovšem v rámci žánru do režisérské elity (do které spadají pánové odpovědní za Wicka nebo Raid) hodně daleko, takže výsledkem je slušná žánrovka a nic víc. Premisa s novým (zastupujícím) šerifem v ospalém městečku žádné ceny za originalitu sbírat nebude, stejně tak hlavní postava představuje akorát jednu velkou sbírku klišé (trauma z minulosti, vnitřní monology, morální vykoupení, charakterový oblouk) a v rámci expozice je potřeba z důvodu dalšího dění představit tunu vedlejších (zaměnitelných) charakterů, což si ovšem vybírá jistou daň v podobě pomalého rozjedu.
S čímž souvisí příběhový zvrat zasadit děj do městečka, jehož obyvatelé se všichni nacházejí na opačné straně zákona (originální nápad … nebýt konkurenční Balleriny:-)), který se nenápadně naznačil už v traileru, takže prvek překvapení ve filmu nezafungoval tak silně, jak mohl. Škoda rovněž je, že se hned v prologu prozradilo, s jakou partičkou se bude hlavní postava ve zbytku filmu potýkat a vzhledem k tomu, jak je celá premisa s mafiánskou skrýší v nějaké provinční bance přitažená za vlasy, by filmu slušela o poznání větší dávka (ideálně černého) humoru a nadsázky (po vzoru Nobodyho).
Naštěstí samotná akce po stránce choreografie a fatalit i technického zpracování (kamera, střih, kaskadérská práce a triková stránka) představuje slušné žánrové řemeslo (nicméně špička žánru produkovaná šikuly z 87Eleven je úplně jiný kvalitativní level), na Odenkirka v hlavní roli je i tentokrát herecky i fyzicky spolehnutí (efektní rozcvička s granátometem a dynamitem:-)), atmosféra zasněženého městečka se povedla, potěšila nečekaná závěrečná dějová výhybka ve stylu „nepřítel mého nepřítele“ a na pořádný finální rozstřel nakonec také došlo (kuchyňská mano a mano potyčka je fajn:-)).
