Harlin hraje s publikem férovou hru, takže žádné „podrazy“ (třeba nečekaný vzestup kvality, což by se v závěru trilogie docela hodilo, ale na něco takového už mistr drahně let nemá kapacity a možná vlastně ani ambice) se nekonají a závěr trilogie dopadl jako minule a předminule. Ani napotřetí se nepodařilo natočit něco jiného než jen nevýrazné hororové béčko se spoustou klišé, byť jako v předchozím případě se o jistou inovaci (notně vyčerpaného) konceptu tvůrci pokusili.
Zatímco jednička po vzoru originálu vycházela z home invasion žánru a dvojka se přesunula do hájemství slasheru (úvod v nemocnici ve stylu sequelu původního Halloweenu se povedl), trojka se vydává revidovat pravidla žánru obrácením role lovce a kořisti (po vzoru finále Halloweenu H20 dotaženého až do konce). Což by možná fungovalo nebýt toho, že psychologie postav je vykreslena jen na nejzákladnější úrovni, takže charakterové přerody nepůsobí moc uvěřitelně.
Děj je ještě jednodušší než v předchozích dílech a po většinu filmu se zmateně točí v kruhu, na což doplácí strašidelná atmosféra i dávkování napětí, oboje je totiž postiženo častými výpadky, jednotlivé fatality ničím neohromí (byť gore se občas připomene) a v rámci bodycountu to znovu není žádný zázrak. Na druhou stranu hlavní postava se naštěstí stále nezbavila sympatičnosti, pár povedených scén by se zde našlo (přepadovka karavanu, ambivalentní finále) a maskovaní útočníci se definitivně zbavují pláštíku anonymity (škoda, že nic přelomového z toho stran jejich osobnosti nevyplyne).
