Možná (prvoplánová) citová vydíračka, možná (laciný) politický manifest, ale rozhodně syrové a divácky nepříjemné dokudrama, natočené na základně skutečných událostí, které po dějové stránce připomene The Guilty (komunikace s dítětem uvězněným v autě uprostřed válečné vřavy skrze perspektivu personálu tísňové linky) a po emocionální pro změnu United 93 (sugestivní svědecká výpověď o zoufalém boji za záchranu nevinného života s tragickým vyústěním).
Z pohledu produkčních hodnot jde o hodně komorní záležitost (prakticky celý film se odehrává na ploše pár místností s hrstkou postav a cokoliv mimo tento rámec se děje jen zprostředkovaně), ale kombinace výborně hrajícího castingu, dokumentárně „rozklepané“ ruční kamery, důsledně minimalistického OST (převážná část film se obejde bez hudební doprovodu) a prolínání archivních nahrávek, pořízených během skutečné komunikace, s natočenými scénami (super nápad spojit reálné záběry z mobilního telefonu s hranou scénou), dodávají filmu neobyčejně realistickou atmosféru.
To hlavní ovšem přichází po obsahové stránce. Tvůrci nedlouho po začátku filmu dokážou chytit diváka pod krkem a po zbytek stopáže pomalu zesilovat sevření skrze jednotlivé epizody psychologického teroru (naléhavé prosby o pomoc, pracovní stres v konfliktní situaci, vyhrocené vztahy mezi pracovníky, absurdní byrokracie, prchavé okamžiky naděje, záchranná mise), aby jej v mrazivé koncovce s reálnými záběry na místě události emočně dokonale semleli. Nakolik jde o záměr složit epitaf titulní postavě a nakolik jen upoutat pozornost netuším, ale na pudové úrovni to funguje dokonale.
