Jezdit se sanitkou v ulicích NYC není žádná pohodová selanka, o čemž se přesvědčil už Cage před čtvrt stoletím v Bringing Out the Dead. Tentokrát životní lekci dostává nezkušený studentík Sheridan pod pečlivým mentorským dohledem životem i prací unaveného Penna a je to podobně depresivní záležitost a varovný prst vztyčený všem potenciálním uchazečům o místo záchranáře ve městě, které nikdy nespí, jako tenkrát:-).
Zavedený vypravěčský koncept ostříleného veterána a naivního nováčka funguje především zásluhou Penna a Sheridana, kteří oba podávají soustředěné herecké výkony a mají mezi sebou uvěřitelnou buddy chemii. Po příběhové stránce už to taková sláva není. Tradiční dějová mozaika případů, ve kterých jde o život nejen pacientům, ale občas i samotným záchranářům, nenabízí nic moc navíc nad rámec faktu, že dané zaměstnání se značně podepisuje na psychickém zdraví postav, což je divákovi jasné hned po prvním výjezdu k pacientovi a dalších kdovíkolik zastávek jen opakuje totéž.
Potenciálně zajímavý morální konflikt nastává až ke konci filmu, ale je zpracován způsobem, že ve výsledku jen zapadne mezi ostatní “každodenní” historky. Stejně tak rodinnému/partnerskému zázemí postav se nevěnuje dostatečná péče na to, aby z toho něco podstatného vyplynulo (kromě pár odvážných nahotinek za pomoci eRkového ratingu). Naštěstí alespoň ulice nočního NYC disponují stále stejně unikátní (místy až hypnotickou) atmosférou jako obvykle:-).