Obsadit sympaťáka a reálného miláčka davů Reevese do hlavní role oblíbené filmové hvězdy, jejíž kariéra se znenadání ocitne v ohrožení z důvodu uniklého videa s blíže neupřesněným, leč značně kompromitujícím, obsahem, je skvělý meta nápad, vzhledem k motivu dětské hvězdičky a účasti Barrymore padne narážka na Spielbergův majstrštyk a Scorsese je vedle režijního mistrovství i schopný herec. Čímž je výčet veškerých jednoznačných pozitiv Hillova majstrštyku vyčerpán.
Historka o tom, jak se v předstihu dělá damage control pověsti nějaké celebrity bez toho, aniž by se znala příčina její možné zkázy, se totiž v Hillově podání rozpadá na sled nepříliš zajímavých a pozoruhodně nevtipných scén, ve kterých se film sice trefuje do kdečeho (cancel culture, rasové, genderové, náboženské a jiné stereotypy, zákulisí továrny na sny, právnické praktiky, toxicita sociálních sítí, sex tape kauzy), ale máloco z toho funguje jinak než prvoplánově a bezzubě.
Kromě toho filmu podráží nohy i schizofrenní přístup (nekorektní komedie a černohumorná satira versus psychologické drama a dojemná vztahovka o síle přátelství a rodiny) a nenápaditý narativ (samotné odhalení podstaty problému stojí jen za nezúčastněné pokrčení rameny, jelikož obsah videa v dnešní době nešokuje už ani školáky, potenciálně zábavná koncovka po zveřejnění nahrávky je zcela zahrána do outu). Záchranné lano Hillovi, který tady kdovíproč vypadá a hraje jako Pantoliano (viz Wonder Man), podává jen casting (Reevese sice opět naráží na limity svého dramatického herectví, ale snaha se mu upřít nedá, Scorsese dokáže z mála vytěžit maximum) a stopáž, která se zastavila na rozumné hodnotě.
