Na papíře to celé působilo nadmíru nadějně. Kombinace nastávající matky v hlavní roli (skvělý nápad, jak hlavní postavu dostat v rámci žánru do neobvyklých situací a současně zvýšit sázky stran divákovy citové angažovanosti), zubaté smrtky s trojúhelníkovou ploutví a hrací plochy v podobě přírodní katastrofou sužovaného maloměsta (po vzoru Hard Rain) a k tomu šikula Wirkola, který v minulosti opakovaně dokázal, že na správně brakové (krvavé a brutální) žánrovky má talent.
V praxi to ovšem dopadlo značně nepřesvědčivě, protože výsledkem není žádná zábavná eRková záležitost s pořádnými žraločími orgiemi, nýbrž rutinní žánrová spotřebka, která ve všech ohledech (po obsahové i produkční stránce) ukazuje akorát tak promarněný potenciál (nedivím se, že se filmu kravaťáci v Sony zbavili a přeprodali jej Netflixu). Film totiž působí spíše jako nějaký televizní pilot, ve kterém se jen představí hlavní postavy, nastolí se výchozí situace a na konci dojde k nějaké měřítkem skromné akci, aby se neřeklo, přičemž to podstatné si tvůrci přichystali odvyprávět až v seriálu.
Všechny postavy bez výjimky jsou nezajímavé jednorozměrné figurky, přičemž která z nich se dožije závěrečných titulků a která nikoliv je jasné obratem po jejím nástupu na scénu, namísto nekompromisního řádění žraloků a všech souvisejících atributů (fatality, gore, bodycount) se tady investuje čas do zbytečné dialogové výplně, dějového přešlapování na místě a žánrových klišé (nelogické chování postav i hladových monster, záchrana na poslední chvíli), postupné dávkování napětí a strašidelná atmosféra prakticky zcela absentuje a samotná akce se omezuje na pár generických digitálních porcovaček (žádné detailní záběry). Kudos za nenatahovanou expozici, realistické scény řádění přírodního živlu a rozumnou stopáž.
