Více či méně tradičně zpracovaných kostýmních žánrovek o pádu monarchie, nastolení nového společenského řádu a následném utopení revoluce v kalužích krve (jak představitelů starých královských pořádků, tak později samotných strůjců nového společenského uspořádání, z nichž se nakonec stali stejní tyrani, jaké na začátku hnali k odpovědnosti) ve staré dobré Francii se v minulosti natočilo spousty a tohle je další z nich? Ne tak docela, respektive vůbec.
Jodice totiž na místo výpravné lekce z historie s přehlídkou epických davových scén a zásadních historických okamžiků vsadil na komorní konverzační vztahovku o posledních dnech uvězněného královského páru před soudním procesem s panovníkem, ve které hlavní roli nehraje historický kontext (pozadí vzpoury, sled revolučních událostí, mocenské hry, geopolitika, atd.) a opulentní výprava a kostýmy (byť i v tomhle skromnějším podání stojí za to), ale sociální rodinné drama, psychologická studie postav na prahu rozkladu (vztahu i osobnosti) a notně depresivní atmosféra.
Hlavní podíl na tom, že to přesto skvěle funguje mají především výborné herecké výkony obou hlavních představitelů (Canet a Laurent jsou jeden lepší než druhý, respektive naopak), díky kterým vynikne spousta silných scén (upřímný rozhovor mezi čtyřma očima, bokovka velitele stráží, reakce královny na verdikt soudu). Škoda jen, že potenciálně nosná vedlejší linka s velitelem stráží nedojde nějaké dramatické/emocionální katarze a na konci filmu vyšumí do ztracena.
